Poslední dobou potkávám docela často medvídky. Né, nebojte, nehrabe mi víc než obvykle. Nepotkávám živé medvídky, ale jejich želatinové příbuzenstvo. V různých barvách, v různém stadiu ožužlanosti či rozmoklosti, smutně pohozené, ztracené a zapomenuté . A už jsem jich potkala tolik (na schodech, u vstupních dveří do krámu, v lese na cestě), že si začínám myslet, že to není jen tak. Zdá se, že nevědomky sleduji jakousi žužlavou turistickou značku.
To jsem teda zvědavá, jestli se vyskytuje i jinde než na mé rodné hroudě (brzy ověřím) a kam mne dovede.Jestli vůbec někam:).
2 comments:
to je divný, já žádnýho méďu želatinovýho nespatřila. Nemáš halucinace? Asi se spíš já budu muset lépe koukat.
No,oni jich zas takový zástupy nebyly, ale pár jo:).Třeba ale chodí jen za mnou:)
Post a Comment