Ano, ano, pachatel se vracívá na místo činu, a tak i já jsem se vrátila do domečku nedaleko stanice metra B Lužiny. Tentokráte ale né kvůli vlastnímu vzdělávání, nýbrž za účelem oslavení novomanželů Šrubarski (podle pana Šrubarski nemám jejich příjmení skloňovat, tak respektuji jeho přání).
Párty se povedla, dokonce i můj osobní strašák (moderování dražby umění paní Katalin Šrubarski) nedopadl nejhůř a celý večer byl korunován noční procházkou po Stodůlkách, a to je právě to, oč tu běží. Né, že by právě tato procházka byla z celého svatebního dne to nejdůležitější, to jistě ne, ale byl to prostě úžasný zážitek před odchodem na kutě. Trasa byla vpodstatě stejná jako minule- výstup na hrbol (bylo mi zakázáno nazývati ho kopcem) a okružní pochod kol rybníka. Ale tentokrát jsme z hrbolu sestupovali po jakési "autostrádě" plné príma hrbolů a zatáček téměř bobařských (běhat po tom po tmě bylo super), při podcházení tubusu metra jsme pocítili pomíjivost pozemských červů a u lavičkového Stonehange se rozhodli nevyvolávat duchy, páč by to stejně bylo akorát tak na lepáka. Příjemně vyvenčení jsme pak své kosti alespoň na pár hodin složili na koberec v domečku. Good night!
2 comments:
jee, takove poeticky mile podani... budu pozdravovat pana Srubarski i s choti...
Ketchua
Taky pozdravuji manžele Šrubarski.
Post a Comment