U Světlušky na kávičce

Co je vidět, když není nic vidět? Jak vypadá úplná tma? Jakou barvu má černá káva potmě? A naleju si mléko do ní nebo vedle ní? V té tmě?

To všechno jsem se vydala zjistit s Kašprou a Grizzlym do kavárny Potmě, která se ještě do zítřka nachází na Ovocném trhu v centru Prahy. Je to první kavárna v mém životě, na kterou jsem musela více než dvě hodiny stát frontu, ale myslím, že to stálo zato. Ta fronta totiž není její jedinou zvláštností. V kavárně je absolutní tma, ke stolečku vás přivede průvodce a obsluhu budete znát jen podle křestního jména a po hlase. Správně jste uhodli, že všichni ti lidé, co se v tomto podniku tak suverénně pohybují, jsou nevidomí a ti, co způsobně sedí a čekají, až si pro ně někdo přijde, jsou „normální“.
Po tom, co jsme společně stáli tu dlouhatánskou frontu, jsme si mysleli, že už si v kavárně nebudeme mít o čem povídat, ale prostředí dělá své. Je to hrozně zvláštní, ale povídání jde úplně samo, i když si nemůžete ověřit, jestli váš posluchač nespí nebo na vás nevyplazuje jazyk. A možná, že je to právě proto. Však bůh ví, jak se v tu chvíli tváříte vy;).
Náš pohled na život se sice nijak dramaticky nezměnil (na to zda ano či ne se nás ptala paní z Rozhlasu), ale byl to opravdu nevšední zážitek.

PS: Kdybyste u Kaš na blogu narazili na text o stejném tématu, tak se prosím nedivte a vězte, že možná tento týden nebude jediný. Máme totiž "společný kulturní týden". Viď? ;)

Kavárnu organizuje Světluška, což je dlouhodobý projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu. A musím říct, že mají výbornou propagaci. Má vtip… až mne z toho občas mrazí v zádech. Například tato kavárna má otevřeno „od nevidím do nevidím“ ( i když v reálu je to od 10 do 22h).