Bez názvu (o psu nemluvě)

Byla jednou jedna Manya a ta již nějaký ten čas pobývala v Angers, v Zemi žabožroutské. A byla jedna Žulieta, co ji do té daleké země přijela na pár dnů navštíviti, zkontrolovati jak bydlí , kde spí, co jí a zda jí nic nechybí.
Když již třetí celý den tam pobývala, vydaly se obě dvě na výlet k řece Loiře. Na počátku své cesty stavily se u kupce, sušenky na cestu poříditi. To zdárně učinivše, s veselou myslí na cestu se vydaly. Po pár krocích, na nepříliš vzdáleném rohu, sympatického čtvernožce potkaly. Rozumně usoudily, že oslovovati ni hladiti ho nebudou neb by zajisté pojal úmyslu vydati se za nimi. Nicméně řečené psisko jalo se je sledovati. Vzdor všem opatřením několik zákeřných křižovatek jim v patách překonalo a dokonce i po malé odbočce do parčíku výletnice dohnalo. Výlet byl tedy na venčení přejmenován, psisko Anouk pojmenováno, a pokračovalo se dále, směrem vytčeným. Cestou byl navštíven jeden kostel, kde po mírné domluvě psisko venku posečkalo, spatřen byl též jeden kůň mírně se plašící a očenichán byl blíže neurčený počet osob zjevu různeho. U dosažení široké řeky Loiry došlo k tragickému zmizení klacíku v jejích vlnách. Trudnomyslnost z toho plynoucí byla rozptýlena setkáním s několika čtvernohými soukmenovci a vidinou vonného nápoje jenž se zde zove caféólé. Cesta zpět počala se jeviti poněkud životu nebezpečná, a to zejména pro již zmiňované zvíře, neboť toto, zmoženo snad únavou či prostou nedomrlostí mozkovny své, vrhalo se začasté pod kola povozů, jež kol velmi rychle projížděly. Tvor byl tedy na šátek uvázán a zpět do ulic, v nichž došlo k prvnímu setkání, dovlečen. Tam byl vypuštěn a k veliké radosti naší v zápětí vlastním páníčkem spatřen a znovu tak nalezen. Konec dobrý, všecko dobré.
Můžeme se jen dohadovati, zda páníček udiven byl značnou únavou psiska svého a blahopřáti mu, že nejsa spraven o tom, co vše zvíře po cestě pozřelo, může se zcela bez odporu na uvítanou nechati olízati.