Jenga zcela nadchla. Nejen mne, a proto jsem ji po nepříliš velkém přemlouvání vzala na poradní víkend Fonticulu Maděra. Jenga nepatří mě, ale mým domácím, takže jsem si už při půjčování říkala, že na ni musím dávat velikánský pozor. Ještě že není rozbitná.
Cesta metrem na nádraží proběhla bez nehody. Přesun z Prahy do Brna taktéž. I zpáteční cesta z "poblité čtvrti" byla bez komplikací a milá Jenga se pohodlně usadila na mříži nad sedadlem ve vlaku z Brna do Prahy. A to byl začátek konce, protože se tam usadila tak pohodlně, že s námi v Praze na hlaváku zapomněla vystoupit. My, nic netušíce jsme došly až do haly, já jsem si vybrala penízky z bankomatu a až teprve pak mě polilo horko, srdce se mi zastavilo a vzpomněla jsem si, že mi chybí naše dřevěná kamarádka!!! To byl šok! Tak jsme honem rychle šly zpátky na perón a teda myslím, že při mně stáli všchni svatý co jich tam jen v nebi je, protože ten vlak nikam dál nejel a uklízeli ho a milá Jenga ležele před vlakem, hned vedle pytle s odpadkama. Parádní klika!Díky všem zasloužilým svatým a nejvíc svaté Ency, která při mně stála osobně:).
6 comments:
Teda ja vam neco povim: ti tucnaci maji vic stesti, nez rozumu, tohle by se clovekovi nestalo...
Teda uz jsem se fakt polekala. To asi projde opravdu jen tucnakum.
myslím, že bys o tom měla napsat povídku se šťastným koncem, něco jako píseň o kukačce, která slavila devětačtyřicáté narozeniny v cizím hnízdě...
MAZEC ! To jsi se včera ani nepochlubila...
Zvláštní to konec ale. Napadlo by mě hodně věcí co s tím dělat (třeba třísky do krbu), ale vyhodit to ke koši...to mě podrž...
Ne Ňamiku, ta jenga byla vedle pytle s odpadky, ktery si pani uklizecka pak mela odnest,tak mysim,ze ji tam mela tez nachystanou k odnosu:)
Je vidět, že i nádražní uklizečky mají rozum.. ;)
Post a Comment