Během minulého týdne jsem projela asi tak 1700 km po různých silnicích, převážně dálnicích. A protože jsem neřídila, měla jsem spoustu volného času. No jo, ale co s ním? Kamkoli odcházeti za jízdy je zakázáno, ba co víc, člověk je doslova připoutaný ke svému místu. A tak jsem se dala do detailního pozorování kolem ubíhajícího okolí, zejména poznávacích značek, protože ty jsou na dálnici asi opravdu to nejzajímavější. Zpětně mne mrzí, že jsem si ty z cesty tam nezapisovala, protože byly kupodivu zajímavější než ty na cestě na zpět. A tak mi v mé hlavě děravé zbyl jen pojízdný BAR a pro naši rodinu zvláště zábavné KOKO 123.
A ještě jedna věc mne na dálnicích baví: koukat, co dělají s tím móřem volného časo okolojedoucí pasažéři. Někdo má nepřítomný výraz člověka, který "to prostě nějak přežije", někteří v různých více či méně krkolomných polohách spí, někdo se hádá, někdo si zpívá nebo telefonuje, někdo vychutnává sváču a někdo je nad věcí a prostě si zuje boty. Docela mě nadchlo auto plné Dánů, kteří všichni jakoby tančili v sedě a k tomu dokonce i zpívali. Bez toho zvuku, který k tomu evidentně měli, to vypadalo, jako by auto bylo plné nepříčetných bláznů. Ale to jsme se možná mohli my při poslouchání Hrdého Budžese v zácpě u Mnichova (né, Hradiště to nebylo) jevit podobně.
A co děláte vy s nevyžádaným volným časem?
3 comments:
Sožesotoje?
myslíš spam-time?
smskuju, spím, jím, spím, čtu noviny, jím, spím
nejvíce spam-timu strávím v MHD PRahy
Post a Comment