Portugalsko nebude

V prosinci jsem žila jedinou věcí (teda když nepočítám Vánoce a ještě pár dalších důležitostí) - přihláškou na Světové mistrovství v plachtění v portugalském Cascaisi v rámci EVS. Přemýšlela jsem jak vygumovat červnové zkouškové, vyplňovala jsem formulář v angličtině, tahala ze svých přátel jaké jsou mé good a less good vlastnosti, celé dny potila motivační dopis a ve volných chvílích si malovala nádherné dva měsíce na pobřeží Atlantiku. Posledních pár dní už jsem pak byla jen napjatá jako kšandy, protože mělo konečně přijít kýžené oznámení, že mě strašně chtějí. No a v pondělí to oznámení konečně přišlo. Ale moc se organizátorům nepovedlo, protože místo velikánského BEREM TĚ napsali YOU ARE ON OUR WAITING LIST. Moc mne to nenadchlo. Několik minut jsem byla docela zklamaná, šance byla, zdálo se, veliká. Ale pak jsem si najednou uvědomila, že ty dva mesíce nebudu mít zapláclý jednou aktivitou a tím pádem mám najednou v té době spoutu času a můžu podniknout spoustu věcí. A tahle myšlenka mě naprosto osvobodila a nadchla!:) Ano, je to tak, vysledně jsem nadšená z toho, že mne nevzali, přestože jsem tam moc chtěla. Zvláštní, že?