Ve svetýrku

Poflakovat se 4.11. kolem 21h po setmělém vltavském nábřeží jen ve svetýrku a přemýšlet, jestli mi náhodou i tak není pořád teplo...to je úžasný luxus. Byla jsem za něj vděčná a pořádně jsem si ho užila.
Nefoukal studený vítr a dokonce ani nepršelo, a tak jsem měla možnost objevit balkón, na kterém sedí dva prdelatí andělíčci a pobaveně se na nás dívají svrchu, úžasný secesní dům, kterýho jsem si nikdy nevšimla a taky zjistit, že katedrála sv. Víta je potmě nasvícena žlutěji než Hrad, co všechno se jak blýská a v čem odráží a zrcadlí, že Zlatá kaplička je večer vlastně spíš působivě impozantní než kýčovitá a že ze všeho nejžlutější jsou tučňáci u Sovových mlýnů.
Závislost na večerních procházkách Prahou se utěšeně rozvíjí.