Naposledy jsem měla kozačky, když mi bylo tak 10. Nosila jsem k nim kamaše (červený a bílý), který kousaly. Od tý doby jsem si postupně myslela, že jsou to úplně nesmyslný boty, že se na mě nehoděj...že do nich mám moc tlustý lýtka...že možná nemám až tak tlustý lýtka, ale že žádný hezký nemaj...že bych doprčic fakt nějaký chtěla, ale žádný hezký nemaj...že hezký maj, ale tolik peněz jim za ně rozhodně nedám...
Letos jsem absolvovala několik kratších očumovacích seancí a jednu skutečně náročnou celonedělní sháněcí akci, která vedla k rozhodnutí, že přece žádný kozačky nepotřebuju...
No a včera, poté co jsem z potřeby být děsně sejriózní chodila půl dne v lodičkách ve sněhu, jsem omylem vystoupila z tramvaje o zastávku pozdějc a vlezla do úplně obyč obchůdku u nás na Vinohradech a...odešla z něj v kozačkách! Nádherná změna! Hurááá!
Nejlepší věci člověk najde, když je vlastně nehledá.:)
(Ilustrační foto je mírně matoucí, páč ty kozačky jsou sestry, ale neodolala jsem.:)...koneckonců, ty byly taky dost těžce vysháněný.)
No comments:
Post a Comment