Paraplíčko

Nemám ráda deštníky (a šmouly a spoustu dalších věcí, lidí, meteorologických jevů, ...). Poslední zhruba dva měsíce jsem to dovedla k dokonalosti, neb jsem v této letos poměrně deštivé končině neměla deštník vůbec žádný (ten poslední mě opustil bez rozloučení jednoho pochmurného deštivého večera), takže už jsem ho ani nemohla ostentativně nechávat doma, jak je mým zvykem. Nicméně poslední dobou se moje vycházení/nevycházení z bytu nějak podezřele moc řídilo tím, jestli leje nebo leje strašně moc. A tak jsem dnes udělala to, co podle mě vždycky dělaj jen turisti. Začalo pršet a když už pršelo fakt dost, skočila jsem k druhému nejbližšímu indovi a koupila si deštník! I když možná, že jsem nebyla úplně standardní turista, páč ten deštník jsem si vyhlídla už, když jsem šla kolem cestou tam, páč má puntíčky, je blankytně modrý a z nechutně umělého materiálu, a skočila po něm až cestou zpět, když už lilo. Moje dávná tužba byl sice deštník průhledný, ale zatím se mi podařilo vypátrat jen variantu XXS, což nekryje ani moje ramena, a nebo variantu on-line, která zas pro změnu tají cenu, vyprdnoutsenato .