První polovinu tohoto týdne jsem strávila u babičky na Vysočině. Byl to pro mne velký zážitek, jelikož obě moje babičky žily od (mého) jakživa v Hradci. Poprvé v životě jsem tak mohla jet "k babičče na prázdniny" a vůbec nevadilo, že ty prázniny byly jen třídenní a babička Mánina. Byla to prostě pohodička, navíc v nádherným kraji.
Babičku jsem trošku znala už od minula, ale tentokrát mne naprosto nadchla. Ve svých 80 letech s náma první večer propařila u Člověče nezlob se!, až do půlnoci. Druhý den s náma vylezla téměř až na vrcholek Devíti skal, pojídala borůvky a večer, opět kolem půlnoci, sobě i nám nadělila zmrzlinu a kávičku. Dvakrát denně chodila sbírat do speciálního rendlíčku slimáky, které pak solila a vylévala do potoka. Taky luxovala pavouky "johany" neprozřetelně se potulující po domě a uvařila nám výborný knedlíky s jahodama, i když jsme nepřišly včas. A hlavně-dělala si všecko po svém.:)
Když jsem ji tak pozorovala, došla jsem ke dvěma závěrům: za prvé - je to úžasná osůbka, ale mít ji doma každý den může být celkem náročné; za druhé - pokud se dožiju jejího věku, tak bych si opravdu moc přála být fit (tělesně i duševně) tak jako ona. No, uvidíme.
3 comments:
to musí být fakt bezva bábinka
Ach co si počnu, co mě čeká? Vždyť již v padesáti jsem kolem půlnoci úplně mrtvá. Nebo že by to věkem pak zas přešlo?
Škoda že jsi byla tenhle víkend ještě v zemi věčného norka, mohla jsi spatřit jedinečný úkaz - klona babiččiny osobnosti s několika přídavnými elementy v podobě babiččiny sestry ;)
Post a Comment