Moje skvělé akorátní doplatily na návštěvu Vesuvu, už se přes ně a jejich šrámy nedá moc koukat. Nemám čas, chuť ani energii pokoušet se v tomto muším světě shánět menší než velké brýle. Navíc návštěva špageťácké metropole ve mě vyvolala zvrhlou chuť si ty muší pořídit. A tak je tu máte, pane králi. Takové futrálek přes půl obličeje, přes který svět nevypadá růžově, ale tak nějak fialovomodře. E. říkala, že v takových se člověk cítí úplně jak filmová hvězda.
M. se domníval, že jsou to brýle na krátké nošení.
H. usoudil, že jsou mé brýle pošetilé - miluju to slovo!
B. i J. se shodly, že jsou skvělé a M. je na ně zvědavá.
Ko. je prostě všeobecně nemá ráda.
A já? Přiznávám se, prostě mě baví. Jsou potrhlé, obrovské, trošku se cítím jako movie star incognito a mám pocit, že v nich můžu páchat, co budu chtít...beztrestně. ;)
