Vláda bez vlády...s vládou... až naprší a uschne...až navěky

Myslím, že jsem tu snad nikdy nevytáhla politické téma, nemám na to křídla a přiznávám to.
Ale to, co se stalo v úterý, mne VÁŽNĚ NAŠTVALO!
Svině jedny svinutý, jsem znechucena, pohoršena, zhnusena!!!! Fuj na ně na všechny! Hlavně, že jeden druhýmu rozšlapou bábovičky a třetí na ně dělá dlouhej nos!!!!
To si děláte p..., ne?

První jarní bouřka

Nevím jak pro vás, ale pro mne je bouřka jev, který se dělá z vedra. Když už je vedro k udušení i těm nahoře, tak si prostě udělaj bouřku a je zas na chviličku pokoj, navíc ten vzdoušek!
Ale jak vznikají bouřky při teplotach mírně nad nulou, to teda nevím, a proto mne včerejší buřinka, spojená s efektními neóny a pršákem dost nadchla. Byla letošní první (aspoň pro mne)! :) Navíc to nebyl žádný lokální mrak, zachytili ji i v Nuslích!:)

Bodka Milana Lasicu

V zimnom období sa ľudí často zmocňuje depresia. Vidia všetko v čiernych farbách. Nečudo. Je stále pod mrakom, teplota okolo nuly, chystá sa pršať alebo snežiť, neviete presne, ako to dopadne, práve preto, že je okolo nuly, takže sa ani nemáte na čo tešiť, lebo sneženie by vás iste potešilo, ale dážď určite nie, nie je nič horšie, ako keď v zime začne pršať, to je priam odporné, hoci, medzi nami, ani sneženie nie je ktovieaká výhra, priznajme si to, zasneží, spočiatku to vyzerá dosť efektne, romantika, zima, spomienky na detstvo, Vianoce, sneh vŕzga pod nohami, ale v skutočnosti prd makový, o chvíľu je na uliciach čľapkanica, zničíte si topánky, hoci ste si kúpili zimné, drahé, odolné, ale hovno sú odolné, premočia sa za štvrť hodiny, a potom aby ste chodili v mokrých topánkach, nič horšie vás nemôže stretnúť, pretože najdôležitejšie v zime je mať v suchu nohy a keď ich máte premočené, telo sa neubráni, sople sa začnú rinúť z nosa, nedajbože máte aj zvýšenú teplotu, stačí takých tridsaťsedem osem a potíte sa ako somár v kufri, najradšej by ste zaliezli niekam do postele, ale nemôžete, pretože musíte ísť do roboty, lebo keby ste nešli, museli by ste ísť k lekárovi a sedieť tam niekde v čakárni pol dňa, aby vám potom predpísal aspirín a povedal, že nemáte chodiť medzi ľudí, to si môžete predpísať aj sami, nakoniec, medzi ľudí by ste najradšej nechodili ani keď ste zdraví, lebo ľudia vás v podstate serú, neviem, kto povedal tú kravinu, že človek je tvor spoločenský, naopak, človek má čo robiť, aby mohol komunikovať s inými ľuďmi, čo to dá námahy, koľko odriekania, lebo ľudia sú svine, ľudia sa delia na veľké svine a ešte väčšie a nikdy neviete na ktorú skupinu práve natrafíte, hoci v podstate je to úplne jedno, najlepšie by bolo nevychádzať z domu, lenže aj doma je pekná otrava, to je tiež pekná kravina, že rodina je základ spoločnosti, ďakujem pekne za takú spoločnosť, ktorej základom je rodina, veď vieme, ako to v rodinách vyzerá, každý hrabe pod seba, na nikoho sa nedá spoľahnúť a niekedy je aj chladnička celkom prázdna, takže ak toto má byť základ spoločnosti, tak sa nečudujme, že sú ľudia takí nasratí, chudáci gayovia, myslia si, že v tom ich vytúženom registrovanom partnerstve to bude iné, nebude, bude to také isté, akurát, že ti nepolezie na nervy žena, ale muž, ale na to, aby ti liezol na nervy muž, nepotrebuješ registrované partnerstvo, stačí chodiť do roboty, tam ti aj tak lezú na nervy všetci, kurva, keby aspoň zasvietilo slnko, ale ani to zimné slnko nestojí za veľa, kašlem na všetko, idem si šľahnúť pol fľaše borovičky a ráno mi bude ešte horšie. Toto je tá vaša demokracia?

NY photos

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/NY?feat=directlink

http://www.facebook.com/album.php?page=3&aid=2020168&l=8c2c0dc6fb&id=1157124925

http://www.facebook.com/album.php?page=2&aid=2020182&l=e18fd51f65&id=1157124925

Za Velkou louži co by plastovým kelímkem dohodil

Moje cesta za Velkou louži mne začala bavit už na letišti v Amsterdamu (to pražský mě ještě nebavilo, páč ho znám a taky se mi chtělo dost spát, takle po ránu), ale fascinovat mne začala od chvíle, kdy mi bylo naservírováno asi druhé jídlo. Od té chvíle jsem si totiž začala psát všecky obaly, kelímky a ubrousky, které jsem za svůj celkem asi 9 hodinový let (nakonec jsem přidala i let z Prahy do Amstru) použila. Přátelé, posuďte sami (přiznávám, že mne to totálně dostalo, stydím se a chystám se teď žít opravdu co nejbezobalověji).

-obal od sladké a slané sušenky
-termokelímek od capuccina
-plastový kelímek (od vody)
-obal od pražených mandlí + ubrousek
-nahřátý vlhčený ubrousek
-kelímek (od vody, chtěla jsem použít ten předchozí, ale praskl mi)
-plastové vaničky od jídla + kartonová krabička na vaničky
-igelitový sáček na příbor (příbor naštěstí a kupodivu kovový) + ubrousek
-plastový kelímek (od kafe) + plastová lžička + obálek od smetánky
-kelímek od zmrzliny + dřívko + ubrousek
-plastový kelímek s igelitovým víčkem (od vody, naprosto zhovadilý způsob balení vody, má to 2 dcl!!!)
-igelitový obal + kartonová krabička (od jídlla) + ubrousek
-plastový kelímek (od čaje) + plastová lžička + obálek od smetánky

Když si představím, že tohle a nebo ještě o něco víc než tohle měl každý na palubě toho velikánského Boeingu, a že takových jich lítá spousta, tak je mi dost nevalně a myslím na ostrovy z igelitových tašek, které se již teď nacházejí na dně našich oceánů. Achjo.

Papejry

K narozeninám jsem jich dostala spoustu! (A to jsem si o ně ani nenapsala sv. Valentýnovi!)
Potvrzení o studiu a v zápětí žádost o přerušení studia, dva dopisy s červeným pruhem (můžu se cítit důležitá, že si dopisuju se samotným panem dědkanem), žádost o OPENCARD, žádost o pasport s biometrickými údaji, jednotný registrační formulář (musím uznat, že ten papejrování výrazně omezuje...díky bohu za něj!!!) a jako bonus sprška mailů a telefonátů. Jo jo, jdou po mě jdou (naposledy dneska "soudružka Zubatá" ze sociálky), už mne mají a od teď už mne budou jen a jen vysávat.
HAPPY BIRTHDAY, dear Pinguin!

(Ale má to i jeden světlý bod, na MÚ Prahy 1 mají prima paternostery, ještě stále funkční!!!!)

Kfé

Jakožto známá milovnice kávy a frankofonní posměváček nemohu nepublikovat toto:
http://www.youtube.com/watch?v=-UsR9Ap41R8

(má to i titulky v AJ, abyste neřekli)