Ve středu jsem šla do města do knihovny (byla zavřená), na studijní (spletla jsem si den), na počítač (kupa jich nefungovala), na nákup (no, dobře, na tom snad nejde moc zkazit)...s nákupem čajů v čajovně v Michalský jsem se ale zahojila. Nejen, že měli, co jsem potřebovala a dali mi to rovnou do mých krabiček, ale když jsem odtamtud odcházela, uviděla jsem na rohu u popelnic od místních hudebnin poklad. Krásné, černé, staré... pouzdro na housle! Naprosté nadšení. Chvilka úvah o tom, zda vzít něco od popelnic je kráděž či nikoliv. Alibistická smska mamince. Odchod něco si zařídit- "když tam bude až se vrátím, je pro mě". Návrat kradí, ruka šmátralka a honem pryč, protože koneckonců, ono se v tu chvíli opravdu nechumelilo.
Já vím, že nemám žádné housle. Taky ještě nevím přesně, k čemu mi bude. Ale vím, že jsem vždycky takové chtěla! A teď ho mám a mám z něj radost, i když ho moje sestra považuje za nehygienické.
4 comments:
Týjó! Já jsem takhle jednou přinesla domů aktovku, co jsem našla v parku. Bylo mi asi 11 a maminka mi ji vyhodila :-(( Lenka
A tak jsem ty fuj věci nosil do pelíšku pořád a můj člověk se zlobil....
... a můj bratr chodil v nácti s pouzdrem na housle na tréninky házené a nosil v něm zpocený drez a na to pouzdro lovil roštěnky... no nic ... gratuluju k úlovku!
Príma úlovek :-).
Post a Comment