Nejspíš jste již zaregistrovali, že jsem svým tlumokem již dosti ovlivněna, a tak vás ani nemůže překvapit, že jsem se dnes vydala do Salmovské kavárny na "setkání tlumoků":).
Původně se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem byla přemluvena a bylo to až nečekaně dobré. Protože krom jedné naší vyučující, která je velice příjemná a možná proto už z našeho ústavu odešla, a dcery (a jejích kamarádek) jedné nepřítomné tlumočnice, které vynikajícně zpívaly jazz a africkou píseň (vokální kvartet), jsme měly možnost setkat se s lidmi, kteří tlumočili už kolem roku 1948, v době kdy simultánní tlumočení bylo nejnovější výkřik techniky, nebyly mobily ani internet a vůbec bylo všecko jinak. Bylo zajímavý poslouchat ty "historky z natáčení" a koukat se na ty lidi, z nichž nekterým bylo snad i o 50let víc než nám, a vidět, že uvažují podobně jako my (i když němčinářské "čekání na sloveso" je pravda už trošku otřepaný žert i pro nás), že v jistém směru se nic nezměnilo. Na druhou stranu člověk musel vytrpět zvědavé pohledy profíků, kteří běžně tlumočí v senátu a nebo třeba taky v Budapešti, a vidět na nich jak si říkají: "tak copak nám to sem přišlo? bude z toho něco použitelnýho?".
No, a tak já nevím, bude? Budeme se snažit, vážení.
No comments:
Post a Comment