Keinen brülen

(pro všecky němčináře, kterým se dělá husí kůže, uvádím i verzi "keine brille", i když ta moje se mi líbí víc;) )

Napsala jsem své kamarádce dr.Ž., že bych potřebovala, aby mi jukla na kukadla. Odpověděla mi sice mailem, ale i tak jsem v odpovědi "možná by to chtělo nějaké brejličky" viděla, jak svítí prozměnu ta její očička.
Výprava to byla pro mne v pravdě dobrodružná, protože oční vyšetření znám jen v podobě oblíbeného čtení písmenek na svítící tabuli. Poskytnutá show překonala má očekávání. Začaly jsme opatrně, asi abych se nelekla, čtením písmenek ze svítící tabule, ale pro změnu ještě v zrcadle! Pak následovalo několik přístrojů, kde si člověk opře bradu a čelo (asi tuším, jak se cítili odsouzenci, když dávali hlavu na špalek) a je mu koukáno a svíceno do očí. To se dalo čekat. Jeden z těch přístrojů byl ale zákeřnější, protože ten do oka nesvítí, ale fouká! Foukne vám do oka a pak sdělí, jaký máte nitrooční tlak. Zajímavé, nepochopila jsem. Ovšem zlatým hřebem bylo zjišťování, jestli mám dostatek slz. Paní dr. mi mezi spodní víčko a bulvu obou očí vstrčila uzký papíreček - "haha, to mi strkáš do očí místo sirek"- a sranda mne rychle přešla. Za chviličku se mi z očí koulely krokodýlí slzy a pocit, že mi papírky nikdo nevyndal, mi zůstal ještě pár minut poté.
Nicméně tato tortura má potřebný happy end, protože dr.Ž. nakonec rezignovaně konstatovala, že nejenže nemám "ani čtvrtku", ale dokonce ani nešilhám!:)
Ou jé, tak mám zas kukadla jako zrcadla!