Wednesday, November 12, 2008

Co čtu

Opět nemůžu odolat. Tato kniha mne nadchla od první věty. Autor je žabožroutskofonní libanonec, tak si tu dovolím kousíček přeložit, třeba vás to osloví stejně jako mne.:)

Někdo jiný by mluvil o „kořenech … To nepatří do mého slovníku. Nemám rád slovo „kořeny“ a samotnou představu ještě méně. Kořeny se zapouští do země, kroutí se v blátě, rozplétají se v temnotě; vězní strom od jeho zrození a živí ho za cenu vydírání: „Osvobodíš se, zemřeš.“
Stromy se musí podvolit, potřebují své kořeny, ne tak lidé. My dýcháme světlo, toužíme po nebi, a když se propadneme do země, je to proto, abychom v ní shnili. Síla rodné půdy neproudí z nohou do hlavy, naše chodidla slouží jen k chůzi. Pro nás jsou důležité jen cesty. Právě ony nás provázejí – od chudoby k bohatství, nebo k další chudobě, od zotročení ke svobodě, nebo k násilné smrti. Právě ony nám slibují, nesou nás, posouvají, a poté nás opouštějí. A tak umíráme tak, jak jsme se narodili, na kraji cesty, kterou jsme si nezvolili.

(Amin Maalouf - Origines)

1 comment:

Anonymous said...

užužoasne, mersiii madmazééél :)