Puťkovatím

Normálně, když přijdu k nějakým penězům navíc, tak si koupím knížku nebo kafíčko. Ale dnes jsem vzala svý včerejší penízky za kartónový peněženky, šla jsem do domácích potřeb a sama od sebe jsem si koupila pánev.

Julika, člověk stěhovavý

Po čtvrtletí klidu, vrací se období migrace.
Tentokrát Jiřího z Poděbrad - Nusle.
Je to legrační pocit, moct se rozhodnout, jestli půjdu spát do bytu, kde kromě matrace není skoro nic, nebo do bytu, kde je kromě matrace skoro všecko.:)
(První noc se mi zdálo, že máme s týmem někam letět, ale vůbec nikdo nespěchal na letadlo, nikdo nevěděl, v kolik to presně letí, a nikomu KROMĚ MNE to nevadilo!:)...)

Potrhlé sny

Posledních pár dnů se mi hodně zdají sny. Na jejich obsah si obvykle vzpomenu během dne, když mi ho něco připomene.
Takhle jsem si vzpomněla na sen o tom, že mi vypadl zub a že byl děsně dlouhej, zahnutej a ohavně zkaženej, když mi babička ukazovala své nové zuby. A když jsem si balila pletací jehlice, vybavilo se mi, že mě v jiném snu vyslýchal policajt a obviňoval mě z vraždy. Já byla nad věcí a říkala mu, že "jak bych to asi udělala, to bych ho leda musela propíchnout jehlicí "(tónem aha, blbečku, teď seš nahranej) a on mi oznámil, že přesně tak byl dotyčný zavražděn.
Máte taky pěkné sny?;)

Tučňáci jsou neodolatelní

Dnes mi E. vyprávěla tak neodolatelnou storku, že se o ni musím podělit.

Její známá pracuje na základní škole. Byla s dětmi z druhé třídy v ZOO a když se vraceli autobusem domů, upozornila jednoho chlapečka, aby si sundal větrovku. Chlapeček vytrvale odmítal a když už nevydržela a rozepla mu bundičku, hádejte, co na ni vykouklo? Malý tučňák!

Nevěděla jsem, že je tak snadne odnést si ze ZOO tučňáka, už přemýšlím, kdy pro něj vyrazím. Přidáte se někdo?;)

Pracovní sobota

Dnes jsem měla dvě prohlídky.
První byli normální žabíci a cestou domů jsem potkala demošku odborářů a spol. proti vládě.
Druhá byli Japonci, kterým z mé češtiny tlumočila slečna do japonštiny. Byli roztomilí. Když jsem jim v jednom sále ukázala, jaká je tam ozvěna, všech 7 si to postupně vyzkoušelo. Vůbec nefotili, jen neustále přikyvovali. Legrační pocit, poprvé v životě někdo tlumočil mě. A navíc jsem v hlavě tlumočila sama sebe, protože jsem ještě nikdy neprovázela v češtině, tak to vlastně umím hůř než francouzsky. Cestou domů jsem potkala průvod zombií.
Zajímavé, jen se teď nemůžu rozhodnout, jestli byly horší zombie nebo odboráři.

Právničtina podporuje tvořivost

To by člověk neřek, jak může být fakt, že se po delší době zas mám nadrtit kvantum informací, inspirativní. Samozřejmě inspirativní k něčemu úplně jinému.

Najednou mám nalakovaný nehty u nohou (no jo, už je to tak, jsou tmavě hnědý), stačila jsem navštívit dnešní Noc literatury (libeňský plynojem a čtení přímo pod tou jeho obrkoulí fakt stálo za to) a je to vlastně i veřejně prospěšné, protože E. má nový nahrdelník. :)

Rozinková mise

Roald Dahl má jednu povídku, ve které pytlák vymyslí geniální metodu, jak naráz upytlačit větší množství bažantů. Zjistí, že se bažanti můžou utlouct po rozinkách. Opatří si prášky na spaní a nacpe je do rozinek, které pak navečer rozhází po lese. Bažanti je nadšeně zbaští a uloží se ke spánku na stromy. Výsledek si jistě domyslíte - po nějaké chvíli začnou prášky působit a bažanti pršet ze stromů.
Poslední skoro týden jsem si připadala podobně jako ten pytlák. Každé ráno a každý večer jsem nacpala dva prášečky každý do své rozinky a pak každou plněnou rozinku nacpala do pejska. Ten se pak naštěstí neodebral na strom ani nepršel dolů, ale odvděčil se mi například uleháváním na chodník (s výrazem "nemáš mě tahat ven tak brzo ráno") nebo vyškubnutím vodítka z ruky a bezhlavým úprkem neznámo kam, případně k Neumětelům.
Ale co už, mise úspěšně zakončena, rozinky bych teď ale nějakou dobu radši neviděla.:)