Research and Development Department

Poslední měsíc (možná i víc) mé nadšení z kartonových peněženek kazil fakt, že ne do každého kartonu se mi dařilo přidělat patentek a suchý zip na kovovém povrchu vnitřku kartonu nechtěl vůbec držet (přestože tomu ňoumovi z Kostariky to drží, a jak dobře!). Vyzkoušela jsem obyčejné vteřinové lepidlo i neobyčejné (v obou případech jediné, co skutečně drželo, bylo řečené lepidlo na mých prstech) a dokonce i Chemoprén na pevné spoje (to mi umožnilo pochopit, proč je u některých individuí oblíben nejen k lepení). a NIC!

Až před pár dny přišlo opojné prozření! Někomu jsem velmi zaujatě a emotivně vykládala, proč to, mrcha, nedrží, že problém, je zřejmě to, že ten kovový povrch je moc hladký! V hlavě mi pak doznívalo moc hladký, hladký,...nedrží to na tom, protože je to moc hladký....no, sakra, jasně, tak když je to moc hladký, a to je ten problém, tak by to mělo být zároveň taky řešení, ne asi? No ne? No ano! Když je to moc hladký, tak to prostě zdrsníme...a ejhle, HEUREKA, ono to funguje! Když už to člověk vymyslí, tak si najednou říká, jak moh bejt tak zabedněnej! No jasně, jak jinak by to asi mohlo fungovat? Ten pocit je skvělej. Cítila jsem se jak objevitel benzenovýho jádra, když se po ránu probral ze svýho snu, ve kterým se mu ten obrazec údajně zjevil.:) Nádhera!

A to nemluvím o tom, že vedlejší kolej mé strastiplné cesty vedla k vytvoření TetraPack peněženky s textilní fasádou! Textilní prototyp se teď v mém R&DD testuje. Jo, je to věda...nadchlo mě to!:)

Věc názoru

Dnes mi v optice řekli, že mám malou hlavičku.
Když jsem chodila do školky, řekli mi, že mám hlavu jak pan starosta.
Všeobecně se tvrdí, že kůň má větší hlavu, a proto se mu mají nechávat starostě.

Tak dobře, tak já teda nevím. Velikost hlavy je důležitá akorát tak, když potřebujete novou čepici....nebo plynovou masku...velikost plynový masky mi říkali na základce, ale už si ji nepamatuju, ....taková já jsem nepraktická, hajhou!

uchál

začalo mě bolet ucho. vybavily se mi vzpomínky na pařížskou otite. nechtělo se mi k doutorovi. baštila jsem dva dny homeo. nezhoršilo se to. ani nezlepšilo. obutá ale bez snídaně jsem dnes navštívila doutoru. co mi je? strčila mi do ucha drátek s vatičkou. bolí? nebolí. koukla mi do nosu trychtýřkem. řekla spoustu věcí o mých sliznicích. sestřička se tvářila zasvěceně. já ne. ještě mi koukla do krku. pak mi strčila do ucha v něčem namočený kus něčeho. připomínalo mi to kousek síťky na mýdlo.mám si to za dvě hodiny vyndat. aha. co to je? směs alkoholu a octa. aha. a já včera odmítla strčit si do ucha česnek. do lékárny pro kapičky.3x denně do nosu. při kapání se naklonit na stranu bolavého ucha. ať to doteče, kam má. aha. poprosím 30 Kč.

PF 2011

AŤ SE VÁM SPLNÍ, NAČ SI MYSLÍTE!

Mental disorder

První, co musíme udělat, když přijdeme na právničtinu, je podpis na prezenčku. Dnes jsem tak učinila a s podivem zjistila, že v předchozím sloupečku, 3.12., můj podpis není. ("To jsem tu ale přece ještě byla, schválně jsem odlítala až v sobotu.") Doplnila jsem ho tam a ve snaze zorientovat se v hodině obchodního práva, která začala už před 30 minutama, jsem tápala dál. ("Neměli jsme mít ještě druhou půlku toho z minula?... A co to ...vlastně bylo? Kdo přednášel minule?...Ňáká babča?.. Já si pamatuju chlapíka podobně unavenýho jako já dneska...")
No, pravda je taková, že jsem minulý týden v pátek dělala přáníčko ve tvaru sendviče a brož z krabičky od sirek, sháněla karlovarské oplatky a adventní kalendář a odpovídala negativně na dotazy typu "Už máš sbaleno" a na právničtinu jsem ZAPOMNĚLA jít a došlo mi to až dnes, opět při právničtině!
Tak dobře, tak já teda nevím...

Menina sem saco, menina sem mochila

Kdyz jsem byla v Lisboa, byla jsem pro naseho Inda menina sem saco (holka, co odmita igelitove tasticky na jednu okurku apod.). Ted jsem taky v Lisboa, ale krom toho, ze jsem zustala menina sem saco, se ze mne stala taky menina sem mochila (holka, co ji ztratili batoh).
Moje cesta do Lisboa byla rekneme zajimava. Vstavala jsem v sobotu ve 4 rano, abych stihla letadlo do Mnichova. Uz cestou na bus na letiste, jsem uklouzla na uslapanem snehu a slozila se i s batohem napul plnym veci pro J. To me melo asi varovat, ale ja zustala v klidu. Do Mnichova jsme doleteli jen s pulhodinovym zpozdenim kvuli rozmrazovani kridel v Praze (velice zajimava akce, dobre se na to kouka). To mi bylo jedno, mela jsem v Mnichove na prestup 3h cas. Cetla jsem si, kreslila, zevlovala, bavila se improvizovanym hlasenim pro cestujici do Bilbaa, ze jim zrusili let (neplest, neposmivala jsem se tem chudakum cestujicim, ale zpusobu, jakym to bylo receno) az do chvile, nez muj let do Lisboa zrusili taky. Nasledovalo skoro 2 hodinove cekani ve frontach, prebukovani letu na vecer a 6h stres z toho, ze vubec neni jiste, ze se vejdu a jestli treba nepoletim az druhy den. Nakonec vse dobre dopadlo, vzali nas vsecky vecer a vsem nam taky ztratili zavazadla. Takze jsme opet cekali, pro zmenu na letisti v Lisboa a ukazovali stitky a popisovali zavazadla. Do priletove haly jsem se doplazila par minut po pulnoci mistniho casu. 20h na ceste.
Ted uz je pondeli a vypada to optimisticky, protoze vim, ze batoh uz je v Lisboa, meli ho sice dovezt dopoledne, ale kdo by si z toho delal vrasky, ze. Ja ne. Spim v pujcenem pyzamu, chodim v pujcenem pradle, boty mi od vecerniho slejvaku skoro uschly, musela jsem si koupit hezkej destnik u Inda a ulovila jsem nadherne zeleny mansestraky v sekaci. Taky jsem uz mela dva pastely de nata a jednu tourradu. Je kolem 20 stupnu a vlhkost takova, ze jsou mokre oslizly i zdi a zabradli uvnitr domu... Predvanocni romantika v Lisboa.:)

Rohatá domácnost

Když spolu spolubydlí dvě tety, může se stát i to, co včera nám. Seděly jsme u jednoho stolu a dělaly každá jedny rohy. Protože mikulášský besídky ve školkách se blíží.:)

E. dělala pořádný raubířský na kšiltovce pro synovce a já zlatě fiflenkovský na čelence pro neteř.