Nová mapa Evropy

Doufám, že si nebudete myslet, že už mi tu zformátovali mozek, když mi přijde tohle fakt vtipný.:)

http://www.economist.com/world/europe/displayStory.cfm?story_id=16003661

Kdo nemá doma mlíko...

...dopadne jako já dneska.

Samozřejmě nutným předpokladem jsou spolubydlící, který čas od času okrádáte o trochu toho mlíka do kafe. To jsem dnes chtěla učinit já. Poučena z dřvějších loupeživých akcí jsem obezřetně očichávala několik načatých krabic. První jsem vyloučila rovnou, zápach byl skutečně nemléčný (což se nakonec ukázalo jako unáhlené, protože při bližším alfabetickém prozkoumání krabice vyšlo najevo, že to nažloutlé, co už jsem část vylila do záchodu, není totálně zkažený mlíko, ale bílý víno, ...pois). Druhou jsem hned nevyloučila, ale proč jsem si pak musela vypláchnout pusu, vám asi nemusím vysvětlovat. Že jsem se nechala stejně napálit i s další krabicí, bych snad na sebe ani neměla prásknout. Zbývaly malé krabičky, tedy smetana. První jsem očichala a dál už se nic neodvážila. Druhou jsem šťastně použila.
Není nad to, když po takové empirické analýze hodné laboratoře NASA popíjíte na verandě kávu se žmolky smetany na vaření. :)

Estou de castigo

Fogo! Outra vez!

V knihovně mě dali do klatby za nevčasné vrácení knih. Nepomohla ani výmluva, že jsem byla v zahraničí. Vůbec se se mnou nebavili. Mám to do 16.května. Do tý doby budu muset teda poctivě číst noviny, brekeke.

Už su zase tady

Jsem tu jen pár hodin, ale už se zas nořím do svého místního života.
Už jsem stačila potkat paní domácí (spolubydlu zatím žádnýho) a svého oblíbeného rytmického žebráka v metru, zaplatit lítačku a hned ji využít, čichat vůni vypraného prádla u vchodu do metra mojí stanice (ta vůně je tam snad úplně kdykoli), ztratit ponožku na pláži a žal z toho zapít meiou de leite, nechat si sežrat 5 euro automatem na vlakový jízdenky, kterej nebral drobný a záhadně ani kartu, a pak si 3,70 nechat v Lisabonu propatit a překvapit našeho Inda...asi už doufal, že už si k němu nebudu chodit kupovat jednu cibuli nebo jednu papriku.
Zítra to bude horší, zase do škamen, ach jo, vůbec se mi nechce, bych klidně šla ztratit i druhou ponožku. ;)

NEJSILNĚJŠÍM SVALEM ČLOVĚKA JE JAZYK

"Jsou země, kde lidé hovoří anglicky. Ale nemluví jako my, kteří máme vlastní jazyk ukrytý v příručních zavazadlech, v kosmetických taštičkách, kteří používáme angličtinu pouze na cestách, v cizích zemích a s cizími lidmi. Je těžké si to představit, ale angličtina je jejich skutečným jazykem! Často jediným. Nemají se kam vracet, ani kam se obrátit ve chvílích pochybností.
Jak ztracení se musí cítit ve světě, kde je každé slovo nejhloupější písničky, menu v restauracích, nejnepodstatnější obchodní korespondence, popis tlačítek ve výtahu napsán jejich soukromým jazykem. Když mluví, může jim v každé chvíli kdokoli porozumět a jejich zápisky je asi nutné speciálně zašifrovat. Kdekoli se objeví, všichni k nim mají neomezený přístup, všichni a všechno.
Existují už plány, slyšela jsem, jak je ochránit, možná jim dokonce přidělí jazyk, jeden z těch mrtvých, který už nikdo nepotřebuje, aby měli něco pro sebe, něco svého."

(Olga TOKARCZUKOVÁ – Běguni)

PS: Tahle knížka mě místy hodně oslovuje...maminka si myslí, že je asi tak trochu taky o mě a bych ji neměla číst.:)

Uvědomělá občanka

To jsem přesně já :), a proto jsem se rozhodla nadělit si k blížícím se volbám volební průkaz, abych si to mohla užít i v Lisboa. Nakráčela jsem dnes na úřad ve svém rodném městě a těšila se na další kartičku nebo tak něco a ono houbeles, akorát další lejstro. ŽÁDOST O VYDÁNÍ VOLIČSKÉHO PRŮKAZU. Výsledkem je, že mi ten průkaz mají vydat na naší embaixadě v Lisboa, kam ho pošlou z HK přes ministerstvo, a ještě mi bylo doporučeno, ať tam jdu spíš až v den voleb, protože dřív by to tam nemuselo být a šla bych tam zbytečně dvakrát.
Tak teď nevím.
Jo a kdyby to tam nebylo ani v den voleb a byla mi tak upřena má občanská práva, tak si prý můžu stěžovat. Viděla bych to tak, že možná na lampárně by moje stížnosti někoho zajímaly. Hajhou.

Pré-Pascoa

Zahraniční pobyty mě mění. Dělám věci, který jsem předtím nedělala (peču štrudle) nebo třeba i věci, který až tak moc ráda nedělám, ale v zájmu osvěty domorodců se k nim odhodlám. To byl případ dnešního barvení velikonočních vajíček. Doma děláme cibulový, což se mi velmi libí, ale velmi mě to vždycky roztrpčuje, protože se to všecko pod těma punčocháčema muchlá a posouvá a prudí mě to. Nemluvě o stresu z pomyšlení na rozbité syrové vejce. Nicméně tentokrát to alespoň kompenzovalo postupné sbírání šlupek (to normálně obstará maminka) a hlavně získávání kytiček a lístečků. No uznejte, kdo z vás otrhával zajímavé lístečky na zdobení z kmene palmy! ;)