Surreálný podvečer

Včera jsem si myslela, že mám volný podvečer až večer. Že se ponořím do papírových hor na svém stole a najdu vše, co už tak dlouho hledám. Nebylo mi přáno.
Nejdřív volal J., že je třeba hlídat hady, neb J. byla zákeřně přepadena migrénou. Ok, samozřejmě.
Pak napsal K., že mě potřebujou večer na sportík do tělocvičny, aby jich bylo víc a nebáli se vlka nic. Radši bych to věděla dřív, ale tak co bych pro ně neudělala.
Pak volali z CLP, že je ta vernisáž a že by vlastně bylo fajn, kdyby to tlumočil tlumok, pač K. by se na to úplně necítila. Jak mám hlídat hady a zároveň tlumočit surrealistovy koláže? Několik telefonátů, půjde to...snad.
Finální verze:
Přišla B. ke mě na kafe. Prolítla jsem katalog koláží a šly jsme na to kafe ven. Z venku klušu v lodičkách za hadama. Slabá hodinka s hadama, střídá mě babička. Klušu v lodičkách na výstavu. Výcuc ze superrychle čtenýho českýho blabolu šeptám portugalsky radovi do ouška. Surrealistický portugalský blabol servírovaný po půlvětách překoktávám česky. Obdržím kytici, vydržím pár nesmyslů o mých kontaktech ve světě politiky od podnapilého pána, vnutím svou vizitku radovi a na podpatcích klušu zpět. Tenisky mi vzali, jedem autem, neznámo kam. Projíždíme Podolím, že by Hamr? Barrandov? Tak snad letiště? Cože? Todle je únos! Není, končíme v kulturáku v Kněževsi s proklatě naleštěnou podlahou. Při fotbálku nakopávám topení a není to fér, odnesl to palec. Při floorbálku je topení pomstěno, dostala jsem přímý zásah balonkem do oka. Vzdávám se, končím, leduju, mžourám, odvezte mne, prosím, dom.

Už visí

Od pondělka.

Moje malá výstava. Tentokrát už není pidi, ale malá (5 velkoformátových a 6 maloformátových fotek), a není v Lisboa, ale v Praze.

Takže jste všichni srdečně zváni!

Portugalské centrum

Instuto Camoes

Oettingenský palác, 1. patro

Josefská 6

Praha 1 - Malá Strana

http://www.institutocamoes-praga.cz/

Muší

Moje skvělé akorátní doplatily na návštěvu Vesuvu, už se přes ně a jejich šrámy nedá moc koukat. Nemám čas, chuť ani energii pokoušet se v tomto muším světě shánět menší než velké brýle. Navíc návštěva špageťácké metropole ve mě vyvolala zvrhlou chuť si ty muší pořídit. A tak je tu máte, pane králi. Takové futrálek přes půl obličeje, přes který svět nevypadá růžově, ale tak nějak fialovomodře.

E. říkala, že v takových se člověk cítí úplně jak filmová hvězda.

M. se domníval, že jsou to brýle na krátké nošení.

H. usoudil, že jsou mé brýle pošetilé - miluju to slovo!

B. i J. se shodly, že jsou skvělé a M. je na ně zvědavá.

Ko. je prostě všeobecně nemá ráda.

A já? Přiznávám se, prostě mě baví. Jsou potrhlé, obrovské, trošku se cítím jako movie star incognito a mám pocit, že v nich můžu páchat, co budu chtít...beztrestně. ;)

Kochací předjaří

(WARNING! ACHTUNG! ATTENTION! tento příspěvek bude mírně kýčovitě kochací!)

Po třech dnech režimu "metro-boulot-dodo"(metro-práce-postel) a jednom dni horečnatého pobíhání mezi několika prácemi a školou (ano, včetně workoholického datlení v Panerii) jsem dnes neodolala vábení sluníčka a místo abych šla poctivě domů pracovat, potulovala jsem se po Kampě a přilehlém ostrově a byla to krása.
Azurový nebe, sluničko svítilo a už i trochu hřálo. Mostní pilíře měly volánkové límečky z ledu. V ledu na plážičce ostrova byla zamrzlá ptačí peříčka (vypadalo to skoro jako pravěký hmyz zalitý v jantaru). Pod schodama, co se po nich přichází na ostrov, byl ledový krápník, takový ten, co roste od spoda (nikdy si nepamatuju, kterej z níich je stalaktit a kterej stalagmit). A tenká vrstvička ledu na hladině v blízkosti Židle od paní Jetelové vydávala takový šustivě syštivý popraskaný zvuk, sotva slyšitelný přes zpívání ptáků, ale byl tam.

Jak přežít překladatele na volné noze

Poslední dobou se moc s nikým nevídám, tak alespoň malý návod k použití, jehož sice nejsem autorkou, ale dost se s ním stotožňuju (I když ta pasáž o nejkvalitnějším technickém vybavení pro mě až tak neplatí, ale to je detail:).)

český překlad článku:
http://blok.ficova.com/2011/02/23/zivot-s-prekladatelem-navod-k-pouziti/

anglický překlad najdete zde:
http://catherinetranslates.com/2011/02/15/the-freelance-translator-at-home-instructions-for-use/

a francouzský originál tuna:
http://www.mavoisinemillionnaire.com/vivre-avec-un-traducteur-comprendre-ses-loisirs/

Vidět Neapol a (ne)zemřít

Těšila jsem se, těšila strašně.
Bylo mi vyhrožováno, že budu svržena do Vesuvu a stejně jsem se těšila.
Neapol je ošuntělá, počmáraná, polorozpadlá, špinavá, od psů a jiné zvířeny podělaná....ale NÁDHERNÁ.
Mají tam sluncem se lesknoucí mořský záliv, impozantní sopku (prý vyhaslou, ale co my víme) na dohled, pípu s bublinkovou vodou a pidihrnky s ještě víc pidikafem a k tomu listovou dobrůtku plněnou tvarohem, nepřekonatelnou zmrzlinu, číšníka, co vám nakreslí artyčok, když vy ani váš osobní průvodce nevíte, co znamená carciofini. Z kohoutku teče tak horká voda, že si večer v koupelně můžete "uvařit" čaj. Na každým kroku potkáte "našeho" fiátka (Fiat cinquecento) v různých barvách a s různými pohmožděninami. Policajti tam nosí bílý klobouk jako lovec Pampalini a živé chobotnice v lavorku na vás budou nafukovat hlavu. A ta italština - pro tvora s lusofonně frankofonní kebulkou je to asi nevyčerpatelný zdroj zábavy.
Ach, škoda, že už jsme zase zpátky, bylo to úplně nejvíc nejlepčí.

https://picasaweb.google.com/julika.pinguin/VidetNeapolAZemrit

Na výlet, na výlet!

Hurá! Konečně zas nějaký výlet! Po dnech šedých, propršelých, promrzlých, prohorečkovaných či propracovaných už bylo věru načase.

Tentokrát jsme prozkoumali keltské oppidum na Zbraslavi (nebo spíš jeho informační panel a barevné patníky), našli převysokánský posed, kde ani já jsem nelezla až na vrcholek, protože moc foukalo, potkali spoustu psů, jednoho koně, několik dravců volně i ve voliéře a jednu lišku s jemným čeníškem, žel také uvězněnou.

Taky jsme akademicky prodiskutovali mnohé záležitosti, z nichž jedna zůstala neobjasněna: "Třeme-li dort ve tvaru liščího ocasu o dort ve tvaru ebonitové tyče, co zde bude vznikat? Dortická elektřina? Nebo dort ve tvaru statické elektřiny? A jaký tvar by to pak byl?"...nevíme.

https://picasaweb.google.com/julika.pinguin/ZbraslavskeOppidum#