To jsem si říkala už před pár dny, když jsem přišla do blízkého "obchůdku se vším" a prodavač (indického/pákistánského vzhledu) mi místo běžného boa noite (dobrý večer) řekl ola, tudo bem? (ahoj, jak se máš) a odpustil mi 2 centy z mé závratné 22 centové útraty. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, že jsem vlastně ještě tak o dva týdny dřív potkala toho prodavače v metru, na úplně jiný stanici než je ta, kde bydlím, a že mě pozdavil dřív, než mi stačilo dojít, že ho znám a odkud (Co by si taky nepamatoval holku mé bledosti, com olhos azuis co nunca quer um saco na svý dvě věci. Nedávno se mě dokonce ptal, kdeže to bydlím, když nikdy nechci ten pytlík). Ale dnes tomu ten samej chlapík nasadil korunu. Ten člověk na mě BAFNUL!, když jsem se v tom jeho převážně ovocně zeleninovém kutlochu rozhlížela, jestli není svíčka trošku naivní přání. Normálně na mě bafnul. Zrovna když mne cele zaměstnávalo zjištění, že má toaletní papír a mohl by tedy mít i tu svíčku. A pak jsme se oba děsně smáli tomu, jak jsem se lekla!
PS: Svíčku měl. Dokonce jsem si mohla vybrat mezi dortovou a opravdickou. :)
PPS: Na našem jediném (venkovním) sušáku mi už podruhý mokne prádlo...to jen pro ty z vás, komu by přišlo, že tu máme až trestuhodně krásné počasí. ;)
"Je svačvečer. Lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě. Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni A selvy syští tesknoskuhravě."
Sunday, November 15, 2009
Tuesday, November 10, 2009
Surpresa
Dnes jsem přišla do šatny v bazénu a na lavičce u skříněk v klídku seděl takovej dědula. Zírala jsem na něj a byla dost zmatená. On se ani nehnul. Tak jsem na něj vrhla významný pohled (bez odezvy) a šla se převlíct za roh. Když jsem si pak dávala věci do skříňky, vrhla jsem na něj ošklivý významný pohled (zase nic) a na to jsem se tak soustředila, že jsem se zapomněa osprchovat a došlo mi to, až když jsem si namočila nohy v bazénu. Pro jednou se to nezblázní.
Když jsem se vrátila do šatny, s uspokojením jsem zjistila dědulovu nepřítomnost. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se vrátila ze sprchy ke skříňce ve svém pidiručníku s velerozparkem...dědula tam seděl zas! A nebyl sám! Na protější lavičce seděl asi o generaci mladší pán! Oba oblečený a obutý, vypadalo to tam spíš jak na nádraží než jako v "balneários - senhoras". Tentokrát už se alespoň tvářili, jakože tam nejsou...
Postupně jsem pochopila, že souběžně s mojí plavbou se tam konal kurz pro malé holčičky a v šatně je doprovázeli různí příbuzní, ale tatínky a dědečky bych teda vážně nečekala.:D
Když jsem se vrátila do šatny, s uspokojením jsem zjistila dědulovu nepřítomnost. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se vrátila ze sprchy ke skříňce ve svém pidiručníku s velerozparkem...dědula tam seděl zas! A nebyl sám! Na protější lavičce seděl asi o generaci mladší pán! Oba oblečený a obutý, vypadalo to tam spíš jak na nádraží než jako v "balneários - senhoras". Tentokrát už se alespoň tvářili, jakože tam nejsou...
Postupně jsem pochopila, že souběžně s mojí plavbou se tam konal kurz pro malé holčičky a v šatně je doprovázeli různí příbuzní, ale tatínky a dědečky bych teda vážně nečekala.:D
Saturday, November 7, 2009
Meu bairro (moje čtvrť)
Původní plán na dnešek byl překládat jak mourovatá a pak jít za odměnu protáhnout kostru do bazénu.
Jenže pozdní ráno bylo tak pěkně slunečné, že jsem se rozhodla, že půjdu snídat ven, cestou koupím žárovku a pak půjdu překládat.
Jenže pozdní snídaně byla tak příjemná a slunečná a okolí tak zajímavé, že jsem se vrátila domů pro foťák a šla poznávat okolí svého bydla (za celý tři týdny jsem se k tomu ještě nedostala, tak byl nejvyšší čas) s tím, že pak půjdu překládat.
Jenže když už jsem pořídila žárovku, začalo mi hlodat, že mám rozvymyšlený závěsy a vydala sem se pořídit látku a barvy a pak překládat.
Jenže cestou domů jsem narazila na kabátek, co už dlouho velmi potřebuju, úplně mi cvrnknul do nosu. Nemajíc peněz ni karty, kabátek jsem zamluvila. Takže teď pro něj jdu a pak UŽ BUDU VÁŽNĚ PŘEKLÁDAT! :)
(pšššššt, bazén bude jindy;))
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091107MeuBairro#
Jenže pozdní ráno bylo tak pěkně slunečné, že jsem se rozhodla, že půjdu snídat ven, cestou koupím žárovku a pak půjdu překládat.
Jenže pozdní snídaně byla tak příjemná a slunečná a okolí tak zajímavé, že jsem se vrátila domů pro foťák a šla poznávat okolí svého bydla (za celý tři týdny jsem se k tomu ještě nedostala, tak byl nejvyšší čas) s tím, že pak půjdu překládat.
Jenže když už jsem pořídila žárovku, začalo mi hlodat, že mám rozvymyšlený závěsy a vydala sem se pořídit látku a barvy a pak překládat.
Jenže cestou domů jsem narazila na kabátek, co už dlouho velmi potřebuju, úplně mi cvrnknul do nosu. Nemajíc peněz ni karty, kabátek jsem zamluvila. Takže teď pro něj jdu a pak UŽ BUDU VÁŽNĚ PŘEKLÁDAT! :)
(pšššššt, bazén bude jindy;))
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/20091107MeuBairro#
Friday, November 6, 2009
Chuvisco [šu´višku]
V Lisabonu prší jinak než u nás.
Když prší doopravdy, tak je to peklo, nebo spíš povodeň propadávající se z nebe na zem. Ale to se zatím stalo vždycky, když jsem nebyla venku, takže nemůžu sdělit osobní dojmy.
Ale častějc se děje právě v titulku zmíněný chuvisco (sloveso chuviscar je snad ještě lepší). Podle portugalsko-českého slovníku je to drobný déšť, mrholení, mžení.Výkladový slovník říká, že jsou to gotas miúdas e espaçadas de chuva. Ale mě připadá, že to ještě není ono. Ty kapky totiž nepadaj, tak jak to každá slušná dešťová kapka dělá, ony se tak nějak vznáší a poletují (dneska chvíli dokonce za modré oblohy!), jako to dělají naše sněhové vločky, a pak vás úplně stejně obalí. Ani vám nepříjde, že byste byli mokří, jste prostě obalení vlhkostí.
PS: Yep, I got the SCIC (European Comission) Bursary today! I feel good! :)
Když prší doopravdy, tak je to peklo, nebo spíš povodeň propadávající se z nebe na zem. Ale to se zatím stalo vždycky, když jsem nebyla venku, takže nemůžu sdělit osobní dojmy.
Ale častějc se děje právě v titulku zmíněný chuvisco (sloveso chuviscar je snad ještě lepší). Podle portugalsko-českého slovníku je to drobný déšť, mrholení, mžení.Výkladový slovník říká, že jsou to gotas miúdas e espaçadas de chuva. Ale mě připadá, že to ještě není ono. Ty kapky totiž nepadaj, tak jak to každá slušná dešťová kapka dělá, ony se tak nějak vznáší a poletují (dneska chvíli dokonce za modré oblohy!), jako to dělají naše sněhové vločky, a pak vás úplně stejně obalí. Ani vám nepříjde, že byste byli mokří, jste prostě obalení vlhkostí.
PS: Yep, I got the SCIC (European Comission) Bursary today! I feel good! :)
Tuesday, November 3, 2009
(Ne)důležitosti
Z mého momentálního života by si člověk mohl myslet, že nejdůležitější je, jaké státy jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, co provádí Václav Klaus nebo zda se nám podařilo převést postoj řečníka.
Pak se ale dozvím, že chybělo málo a uhořeli mi blízcí přátelé (včetně mrněte) v autě, že V. už říká blablabla (ani jsem ho tuto životně důležitou hlášku nemusela učit) a E. si myslí, že teta umí řídit letadlo.
A pak se v tom vyznejte.
Pak se ale dozvím, že chybělo málo a uhořeli mi blízcí přátelé (včetně mrněte) v autě, že V. už říká blablabla (ani jsem ho tuto životně důležitou hlášku nemusela učit) a E. si myslí, že teta umí řídit letadlo.
A pak se v tom vyznejte.
Sunday, November 1, 2009
Fátima mě nechce, ...
Posledně mi ujel vlak a vůbec jsem se tam nedostala. Dnes přišla inovace, vlakem jsem bez problémů (i s přestupem v Entrocamento, kde nemaj snad vůbec napsaný co a odkud jezdí, veď to každý vie, hej) dojela až na stanici, co se jmenuje Fátima. To bylo ve 12,04. Pak jsem vyrazila směrem, který mi přišel ok, znejistěla a radši se ujistila o správnosti v místním baru (dotazem, nikoli nápojem) a pak šťastně dorazila do Fátimy městečka, v 18,30. (Dívala jsem se pak doma na mapu, poté co jsem během odpoledne klnula všem prolhaným místňákům a pomateným tučňákům, ale skutečně je to tak! To nádraží je fakt nejmíň 15km od městečka!)
Ale co, procházka byla pěkná (jen bych si ji nemusela celou dávat po silnici). Poprvé v životě jsem viděla žaludy z korkového dubu, spoustu portugalských hub (podezírám je z jedlosti, ale neodvážila jsem se to testovat), granátová jablka přímo na stromě v zahradě, už teď mám trošku očíhnuto, jak se sklízí olivy a taky proč se jedí jen naložený (čerstvě utžený sou faaakt hořký!) a konečně jsem viděla správný barevný podzimní listí. Málem bych taky zapomněla, že to bylo vlastně poprvé za celý můj dosavadní pobyt, co jsem se dostala opravdu pryč z Lisabonu (Cascais nepočítám, to je v podstatě jen vzdálenější lisabonská pláž) a vůbec z města, což byla velice příjemná změna. Takže nač si stěžovat.:)
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/PortugalskyPodzim#
Subscribe to:
Posts (Atom)