Kostým

Ano, je to tady, vážení přátelé, přišel zlomový bod, break point (jak říká Nohavica) a konec střapec (jak říká můj ctěný bratr). V těchto dnech pomalu odchází rozevlátá Julika v modrých tkaničkách a zmačkaném sáčku a přichází...tramtadadááá...mademoiselle Julie ve svém novém kostýmku, ...velice seriózní, jen samé pozitivní reference!

(Ale nebojte, mademoiselle s sebou i nadále bude neustále vláčet svůj velikánský tlumok a v něm má bezpečně uložené všecky svoje hračky i hadříky;).)

Limerick nikdy neuškodí

Byla jedna mladá dáma v Soči
unikátní rozměrem svých očí.
Když je měla dokořán,
vyděsil se každý pán,
absolutně nevěda kam skočit.

-------------------------------

Byl jeden dědeček propadlý návyku
nevzíti do úst nic kromě králíků.
Po čase nicméně
zbarvil se zeleně,
a proto upustil od svého návyku.















(Edward Lear, Sviňule pyramidální a jiné nesmysly)

Jsem rozlítaná

A to celkem doslova. Předchozí dva dny byly opravdu bohaté na události.

Během středy mi bylo potvrzeno, že mám letenku na prosinec do Bruselu (moje první a zároveň poslední školní exkurze). Zároveň jsem zjistila, že v listopadu letím do Lyonu (pracovat, život si zkracovat). Abych se dostala trošku "na zem" jela jsem ještě téhož večera vlakem do Pardubic a pak autem dom. Následující den byl rovněž zasvěcen lítání. Sice jen po doktorech, ale neméně intenzivnímu (zlatým hřebem byla gastroskopie).

A co dělám dnes?Nikam ani nikde nelítám...nezvyklé:).

Podzimní slunění

Včerejší výlet na Černolické skály se povedl. Slunce svítilo o 106, kinologická skupinka se k nám přidala jen na chvíli a pán se skobami a lany, kterého jsme potkaly na vrcholku, kam se s námi vyškrábala po vlastních i Funí, se styděl jen trošku. My se na oplátku rozhodly, že mu tam nebudeme svačit, jak jsme měly původně v plánu.:)

U vietnamce v potravinách

K vietnamcům chodím ráda. Mají prima zeleninu a najdete u nich věci, které byste nečekali. Taky je to permanentní test bdělosti. No schválně, kdyby se vás (jako onehdá mne) vietnamec zeptal: "Chcete taťku?", co byste mu na to řekli? Že už jednoho máte? Musím přiznat, že já jsem chvíli zaváhala a pak hrdinně odmítla tašku . Této větě jsem se smála ještě dlouho. A dnes se mi podařilo toto pobavení splatit. Sice jinému vietnamci, v úplně jiné části Prahy, ale tak snad si to předají. Moje sestra vyčenichala, že mají levné banány. Trošku podezřívavě jsme si je prohlížely, protože byly opravdu podezřele levné. A pak jsem na to kápla! A hned jsem to sestře hlásila, aniž bych přemýšlela o tom, co na to prodejce. U banánů byla papírová cedulička "BANANAS", takže vše bylo jasné. Jsou to banány jen z venku a uvnitř je ananas! Vietnamec za kasou chvíli koukal a pak se najednou začal hrozně smát. Opravdu nemám žádný důkaz, že se smál vtipu ze stejného důvodu jako my, ale smál se velice upřímně. Až budu zas v Nuslích, půjdu se podívat, jaké zajímavé ovoce má na skladě.

(Věnováno mé sestře k jejím dnešním moctým narozeninám.)

V příštím životě budu had

Dnešní den byl opravdu slunečný. Tak moc, že když jsem se na Ladronce vyzula ze zpocených bruslí, nemohla jsem odolat a musela jsem se bosa procházet po trávě. Díky tomu jsem zjistila, že zem ještě vůbec není studená! A tak jsem si v duchu hesla "nestůj, když si můžeš sednout a neseď, když si můžeš lehnout" lehla na trávu a slunila se. Lidi, to vám bylo příjemné! Úplně nejvíc! A to mne přivedlo na myšlenku, že v příštím životě musím být zcela jistě had, na nějakém slunném ostrůvku v moři. Celý den se budu vyhřívat na kameni a bude mi skvěle. Jediná nevýhoda tohoto plánu spočívá v tom, že na to, abych mohla být v příštím nádherném životě had, budu muset v tomto životě umřít. A to se mi ještě nechce.
Ale já si počkám.....:)

Co teď čtu

Táta má legrační historku, je o chudým chlápkovi, co žebrá před restaurací U Katze v ulici Houston a vypadá tak zbědovaně, že se ho jednomu velkýmu byznysmanovi zželí a hodí mu do klobouku pětidloarovou bankovku. O pár minut pozdějc jde zas ten byznysman kolem a vidí žebráka, jak se nacpává lososem na smetaně a nevěří svým očím. Vejde do restaurace a řekne žebrákovi: "Co to děláte? Já vám dám pět dolarů a vy je takhle naráz prošustrujete za lososa na smetaně?". A žebrák se na něj podívá a řekne (to je fakt skvělý, jak ho táta předvádí): "Nemůžu jíst lososa na smetaně, když jsem švorc, nemůžu jíst lososa na smetaně když mám prachy, a kdy teda můžu jíst lososa na smetaně?"

(Nancy Huston, Rodová znamení)

PS: To, co je tu, jsem přeložila já z francouzského originálu Lignes de faille, který čtu, ale kdyby se vám to líbilo, tak teď fakt nedávno vyšla celá ta kniha v českém profipřekladu :).