Nadšení

mne obvykle přepadává náhle, bez varování. Někdy bohužel skoro až pozdě.
Ve čtvrtek dělám zkoušku z moderní portugalské literatury u paní, kterou nemám ráda. Celou dobu jsem se chystala, jak budu hodně číst, protože na takovou zkoušku je to třeba. Nicméně vize mé neoblíbené paní mne nijak zvláště nemotivovala, ba skoro se dá říci, že mne zcela odrazovala. A teprve posledních pár dnů jsem se do toho čtení opravdu pustila a světe div se, ono mne to baví! A tluču se do hlavy, že to teď honím na poslední chvíli. Prostě pako jako vždy. Tak mi, prosím, aspoň držte palce:).

O dia seguinte é sempre novo, saímos outra vez do ventre materno, somos outra vez lançados às feras, mas tudo é diferente, visto de outra maneira, a outra luz.

(Další den je vždy nový, znovu vystoupíme z mateřského lůna, znovu jsme hozeni šelmám, ale vše je jiné, viděno jinak, v jiném světle.)

Maria Judite de Carvalho, As palavras poupadas

As ondas quebravam uma a uma
Eu estava só com a areia e com a espuma
Do mar que cantava só para mim

(Vlny se tříštily jedna za druhou
Byla jsem sama s pískem a pěnou
Moře, které zpívalo jen pro mne)

Sophia de Mello Breyner Andresen

A bylo by to dobré bydlo...

...býti bidelníkem. (Jan Werich, Forbíny)

Tímto si dovoluji všem, kdo byli nuceni poslouchat nekonečný seriál o buldočkovi, oznámit, že se chýlí ke svému konci, neboť se od srpna stěhuji, juch! Na Břevnov, hurá! Do pokoje s vysokým stropem, velikým oknem, bílými stěnami....obrovského prostoru, BEZ BULDOČKA! Tralala!

"Ateliér VlaJu"

Vznikl v pátek 30. května 2008, z nouze. Jakto? Potřebovaly jsme tašku. Potřebovaly jsme tašku pěknou, originální, prostě pro U. k narozeninám. Nevěděly jsme, kde takovou vzít a nechtěly jsme investovat tisíc peněz. A nápad byl na světě. Z čirého zoufalství jsme ji společnými silami vyrobily!:)
Tím ovšem problém neskončil. Nebo lépe řečeno nastal problém nový. Potřebujeme teď nějakou takovou tašku také já, ona, moje maminka a co jestli ji někdy U. vezme na veřejnost! Život je neustálý boj.

Toilet music

Patřím mezi lidi, kteří nesnáší všechnu tu "hudbu", která se na nás téměř neustále odněkud line. Té lehčí variantě, která příliš netrhá uši, se obvykle říká "elevator music", i když vlastně úplně nechápu proč, protože nejčastěji se na mne line v místnostech, kam chodí i císařpán sám. Nemám to ráda. Mám pocit, jako by v tom malém soukromém prostoru se mnou byl přítomen ještě někdo cizí a zvědavě si mne prohlížel. Ovšem včerejšek byl výjimkou, a to dokonce dvakrát. Při první návštěvě oné místnosti v kavárně Indigo, se za zdí ozýval mužský hlas, který mi zpěvně sděloval, že "vyletěla holubička ze skály". Když jsem se tam vypravila podruhé, doprovodila mne česky vícehlasně zpívající kapela. Na živo. Zřejmě v těch sklepních prostorách měli generálku:). Musím říct, že takovou "toilet music" si nechám líbit, ...tomu říkám inovace!

In-line balet

Pojala jsem "geniální" nápad jít si zabruslit. To by ještě nebylo samo o sobě tak neobvyklé, kdybych k této skutečnosti nepřidala malé vylepšení..."na brusliště pojedu už rovnou z domova na bruslích". Ti, kdo vědí, že na brusliště to mám z kopce a že neumím moc brzdit (v podstatě umím jen zpomalovat až do zastavení), už se můžou začít chytat za hlavu. Ale nemusí zas tak moc, protože cestou bylo několik velice prakticky umístěných lamp a značek. Jen ten vietnamec, co šel okolo, kroutí hlavou možná ještě teď, a ty malé děti se už možná přestaly smát. ...A já mám všechny kosti celé a odřeninu žádnou:).

Chodily sme po Malej Fatre a bolo nam dobre

Malý Rozsutec a mini Rozsutec

4 ženy na lodích o průvodčím nemluvě

Mávatka už nám dávno někde zapadla, a tak jsme radši na 1. Máje jely kousek Sázavy (Týnec n/S-Pikovice). I když davovka to vlastně byla taky docela slušná, protože tenhle nápad jsme neměly samy a navíc je v Týnci užásná půjčovna veškerého vybavení, takže průvod se vlastně konal, ale na vodě, a to sborově ve žlutých kánoích „banánech“, červených plovacích vestičkách a s bílými barely s červenými víčky.
Ale přeci jen to bylo mnohem lepčí a dobrodružnější než průvod. Zjistily jsme, že „banány“ vydží víc než laminátky. Taky že jsou podstatně těžší. Že mrtvá vydra nesmrdí jen od hlavy. Že někteří mladí muži se sádrou na noze si nepřipouštějí její rozmočitelnost. Že pršet nemusí za celý den vůbec, i když se to tak střídavě tváří. Že moje kariéra příďové figuríny nebude zářná. Že osadníci okolo Sázavy mají vytříbený cit pro jména svých příbytků (v řadě vedle sebe: Ontario, Ascalona, Kon-ti-ki, Plch). Že cukrárna v Pikovicích není vůbec špatný nápad. A že vlak může ujet i průvodčímu (a že z toho pak plyne cesta domů zdarma. A pak, že jsou ČD drahý!;) ).