žužu blotchèque

My very first guerilla crochet

2012-01-03T14:37:00.008+01:00

"Yarn bombing, yarnbombing, yarnstorming, guerrilla knitting, urban knitting or graffiti knitting is a type of graffiti or street art that employs colorful displays of knitted or crocheted cloth rather than paint or chalk." (Wikipedia)

Endokrinologie poprvé

2011-12-16T11:39:00.003+01:00

Včerejší představa:
No, dobře, paní říkala mezi 6 a půl 7, ale tak to nějak přežiju, vezmou mi tu krev a pak se nepozorovaně vplížím zpět pod peřinku a ještě si spinknu.

Dnešní realita:
Budík v 5,15. Na lačno se asi nemusí, ale kdo by měl takhle za kuropění chuť na snídani, já ne.
Pěší kontrola okolí (Nuselská radnice-Otakarka přes Synkáč-zpět na Synkáč), to máš za to, že sis nenašla tram.
Příchod v 6:02, ukořisťuju pořadové číslo 7. Prima, tak co tu máme dál. Aha, kartotéka otvírá v 7 hod, venku zima, dobře, budu si číst. Kartotéka, obvyklé prozrazování osobních údajů. Teď vedle do dveří s tajemnou zkratkou RAŠ, prý měřit tlak a "na patičky". So to? Prý se má po příchodu aspoň 20 min v klidu sedět, no, tak to už máme dávno za sebou, že. Tlak dobrý a teď tady zakleknou, párkrát mě praští kladívkem do paty a pak dostanu obrázek (nic moc, žádná krása, rozklepaná křivka). Dobrý, tady to máš, sedni do čekárny a čekej.
Někdy kousek po 10. hodině, 88 stránkách knihy, co dostanu od babičky k Vánocům, několika kratších konverzacích s okolními spolutrpiteli a spoustě úvah, proč musím tak dlouho čekat na "blbej odběr krve"?, přicházím na řadu. Paní doktorka se mě začne vyptávat na různé věci, zpruzeně nechápu a postupně se dozvídám, že nejdu jen na odběr, ale na vyšetření. Pardon, tak jo. Stejně tak na třetinu věcí neznám přesnou odpověď, v minulosti mi toho doktoři moc neprozradili, kdybych to věděla předem, zeptám se maminky. Asi v 10,30 odcházím, mám za sebou vytoužený odběr, na obzoru ještě jeden další a rande s paní doktorkou na začátku února (Hodí se vám to ve 14,45?-Hm, asi jo.).
V hlavě jediná věc, Kde teď seženu croissant a la krab?(Zřejmě podmíněný reflex vypěstovaný tradičním potravním rituálem po darování krve na Vinohradech). Uloven v 11 hod na Synkáči, kruh se uzavřel. :)

Náš brambořík se má asi dobře...

2011-11-26T22:11:00.002+01:00

...když si tu tak kvete. (těch květů je 8 a další se chystají!)

Puťkovátím?

2011-11-23T23:41:00.002+01:00

Mno, možná pořád trochu jó, ale není to tak akutní.

Taky překládám například manuál k podávací lince lisu. Z francouzštiny italského překladatele (podle mne původím povoláním negramotného tatara) do (doufám...více méně...snad ještě pořád...aspoň trochu) češtiny a to není pro žádný měkoty.:)

A taky se chystám provést nějaké to "guerilla knitting" a to taky nemá s domácím krněním nic společného.

To jen tak pro pořádek.:)

Mezikulturní rozdíly

2011-11-23T23:35:00.002+01:00

Máme Pražský hrad.
Sídlí tam prezident.
Chodí tam turisti.
Fotí se s hradní stráží a vůbec s ledasčím.
My všichni tam občas chodíme, všude možně.

Že by to bylo nějaké privilegium? Ne?

Dnes jsem zjistila, že z pohledu občana Angoly je to skutečně "maravilha" a nezapomenutelný zážitek. U nich byste totiž museli být prezidentův příbuzný, abyste se dostali tak blízko k jeho bejváku. A na to, že byste se tam fotili, ani nemyslete! Natož s ostrahou!:)

Puťkovatím

2011-06-14T15:44:00.002+01:00

Normálně, když přijdu k nějakým penězům navíc, tak si koupím knížku nebo kafíčko. Ale dnes jsem vzala svý včerejší penízky za kartónový peněženky, šla jsem do domácích potřeb a sama od sebe jsem si koupila pánev.

Julika, člověk stěhovavý

2011-06-09T18:40:00.003+01:00

Po čtvrtletí klidu, vrací se období migrace.
Tentokrát Jiřího z Poděbrad - Nusle.
Je to legrační pocit, moct se rozhodnout, jestli půjdu spát do bytu, kde kromě matrace není skoro nic, nebo do bytu, kde je kromě matrace skoro všecko.:)
(První noc se mi zdálo, že máme s týmem někam letět, ale vůbec nikdo nespěchal na letadlo, nikdo nevěděl, v kolik to presně letí, a nikomu KROMĚ MNE to nevadilo!:)...)

Potrhlé sny

2011-05-31T20:43:00.002+01:00

Posledních pár dnů se mi hodně zdají sny. Na jejich obsah si obvykle vzpomenu během dne, když mi ho něco připomene.
Takhle jsem si vzpomněla na sen o tom, že mi vypadl zub a že byl děsně dlouhej, zahnutej a ohavně zkaženej, když mi babička ukazovala své nové zuby. A když jsem si balila pletací jehlice, vybavilo se mi, že mě v jiném snu vyslýchal policajt a obviňoval mě z vraždy. Já byla nad věcí a říkala mu, že "jak bych to asi udělala, to bych ho leda musela propíchnout jehlicí "(tónem aha, blbečku, teď seš nahranej) a on mi oznámil, že přesně tak byl dotyčný zavražděn.
Máte taky pěkné sny?;)

Tučňáci jsou neodolatelní

2011-05-26T11:57:00.003+01:00

Dnes mi E. vyprávěla tak neodolatelnou storku, že se o ni musím podělit.

Její známá pracuje na základní škole. Byla s dětmi z druhé třídy v ZOO a když se vraceli autobusem domů, upozornila jednoho chlapečka, aby si sundal větrovku. Chlapeček vytrvale odmítal a když už nevydržela a rozepla mu bundičku, hádejte, co na ni vykouklo? Malý tučňák!

Nevěděla jsem, že je tak snadne odnést si ze ZOO tučňáka, už přemýšlím, kdy pro něj vyrazím. Přidáte se někdo?;)

Pracovní sobota

2011-05-21T17:45:00.003+01:00

Dnes jsem měla dvě prohlídky.
První byli normální žabíci a cestou domů jsem potkala demošku odborářů a spol. proti vládě.
Druhá byli Japonci, kterým z mé češtiny tlumočila slečna do japonštiny. Byli roztomilí. Když jsem jim v jednom sále ukázala, jaká je tam ozvěna, všech 7 si to postupně vyzkoušelo. Vůbec nefotili, jen neustále přikyvovali. Legrační pocit, poprvé v životě někdo tlumočil mě. A navíc jsem v hlavě tlumočila sama sebe, protože jsem ještě nikdy neprovázela v češtině, tak to vlastně umím hůř než francouzsky. Cestou domů jsem potkala průvod zombií.
Zajímavé, jen se teď nemůžu rozhodnout, jestli byly horší zombie nebo odboráři.

Právničtina podporuje tvořivost

2011-05-11T23:19:00.000+01:00

To by člověk neřek, jak může být fakt, že se po delší době zas mám nadrtit kvantum informací, inspirativní. Samozřejmě inspirativní k něčemu úplně jinému.

Najednou mám nalakovaný nehty u nohou (no jo, už je to tak, jsou tmavě hnědý), stačila jsem navštívit dnešní Noc literatury (libeňský plynojem a čtení přímo pod tou jeho obrkoulí fakt stálo za to) a je to vlastně i veřejně prospěšné, protože E. má nový nahrdelník. :)

Rozinková mise

2011-04-21T18:19:00.002+01:00

Roald Dahl má jednu povídku, ve které pytlák vymyslí geniální metodu, jak naráz upytlačit větší množství bažantů. Zjistí, že se bažanti můžou utlouct po rozinkách. Opatří si prášky na spaní a nacpe je do rozinek, které pak navečer rozhází po lese. Bažanti je nadšeně zbaští a uloží se ke spánku na stromy. Výsledek si jistě domyslíte - po nějaké chvíli začnou prášky působit a bažanti pršet ze stromů.
Poslední skoro týden jsem si připadala podobně jako ten pytlák. Každé ráno a každý večer jsem nacpala dva prášečky každý do své rozinky a pak každou plněnou rozinku nacpala do pejska. Ten se pak naštěstí neodebral na strom ani nepršel dolů, ale odvděčil se mi například uleháváním na chodník (s výrazem "nemáš mě tahat ven tak brzo ráno") nebo vyškubnutím vodítka z ruky a bezhlavým úprkem neznámo kam, případně k Neumětelům.
Ale co už, mise úspěšně zakončena, rozinky bych teď ale nějakou dobu radši neviděla.:)

U řiti ti tiká budík

2011-04-09T18:30:00.003+01:00

(Nebojte, to není žádné informativní sdělení, ale jedna pěkná česká věta, kde se vyskytuje 3x za sebou slabika TI.)

Dnes jsem byla poprvé na blešáku v Praze. Byly jsme s J. na vltavský náplavce Na Františku. Je to tam spíš blešáček, ale nebylo to špatný. Dostala jsem dokonce naušnice s tučňákama!:)

Moje první letošní pampeliška

2011-04-09T18:24:00.002+01:00

Hurá, je jaro, i když je teď trošku chladnějc. Tím spíš, že jsem dnes potkalasvou první letošní pampelišku. Chuderka nacpala se mezi chodník a zeď domu, širokodaleko žádná další zeleň...o to většíradost mi udělala!:)

Psí oblečky

2011-04-04T09:40:00.004+01:00

Nepatřím zrovna mezi přátele oblékaní zvířat. Když potkám na Václaváku čivavu ve zlatých papučkách do barvy s outfitem paničky, steží potlačuju chuť zvracet. Ale někdy se nedá nic jiného dělat. Třeba když vašeho miláčka pokouše fakt vostrej pes a pacient neví nic lepšího, než si drápat stehy. Náš chlupaťák má bohatý šatník. Pro běžné dělání dojmu nosí moje (bývalé tatínkovo) drsné triko s nápisem "Mafie Palermo bere učně" a na večer můj tyrkysový svetřík s kytičkama a zrcátkama (ó hrůzo, maminka slíbila, že už mu teda můj pozapomenutý hodobóžový svetřík dávat nebude, když tak vyju!).

Skandální odhalení

2011-04-02T23:17:00.002+01:00

Taky jste žili v domnění, že máme 4 krevní skupiny: A, B, AB a NULA? Já tedy ano. Proto jsem s čistým svědomím do francouzských titulků napsala krevní skupinu "zéro". Při jejich kontrole mi rodilá mluvčí svěřila, že ji někdy skutečně bavím. Když jsem nechápala proč konkrétně, bylo mi sděleno, že je to přeci krevní skupina O. Na moje chabé protesty mi bylo řečeno, že to tak mají všichni a že jen my Češi zas musíme mít něco extra. Uznávám, kaju se, tato reálie mi byla doposud skryta. Ale musím důrazně protestovat, že nejsme jediní, kdo si myslí, že existuje krevní skupina nula. S náma do party "ignorantů" patří taky různí seveřani (Dánové, Švédi, Norové i Dánové), mluvčí afrikánštiny a dokonce fanoušci esperanta! Mohlo by se zdát, že óčkaři jsou tedy zvláště jižani (Frantíci, Španělé, Portugalci), ale tuto teorii popírají zlotřilí Galicijci a nenapravitelní Italové, ti jsou taktéž nuly:). Takže sečteno a podtrženo, uznavám, že z hlediska frankofonních reálií jsem mírně pohořela, ale odmítám tvrzení, že by nula byla český extrabuřt a i nadále ji považuji za mnohem smysluplnější než O. Hlavní devízou této krevní skupiny přeci je, že je neutrální a může ji dostat kdokoli. Zajímalo by mě, co mají tak neutrálního na O...

Surreálný podvečer

2011-03-25T19:41:00.002+01:00

Včera jsem si myslela, že mám volný podvečer až večer. Že se ponořím do papírových hor na svém stole a najdu vše, co už tak dlouho hledám. Nebylo mi přáno.
Nejdřív volal J., že je třeba hlídat hady, neb J. byla zákeřně přepadena migrénou. Ok, samozřejmě.
Pak napsal K., že mě potřebujou večer na sportík do tělocvičny, aby jich bylo víc a nebáli se vlka nic. Radši bych to věděla dřív, ale tak co bych pro ně neudělala.
Pak volali z CLP, že je ta vernisáž a že by vlastně bylo fajn, kdyby to tlumočil tlumok, pač K. by se na to úplně necítila. Jak mám hlídat hady a zároveň tlumočit surrealistovy koláže? Několik telefonátů, půjde to...snad.
Finální verze:
Přišla B. ke mě na kafe. Prolítla jsem katalog koláží a šly jsme na to kafe ven. Z venku klušu v lodičkách za hadama. Slabá hodinka s hadama, střídá mě babička. Klušu v lodičkách na výstavu. Výcuc ze superrychle čtenýho českýho blabolu šeptám portugalsky radovi do ouška. Surrealistický portugalský blabol servírovaný po půlvětách překoktávám česky. Obdržím kytici, vydržím pár nesmyslů o mých kontaktech ve světě politiky od podnapilého pána, vnutím svou vizitku radovi a na podpatcích klušu zpět. Tenisky mi vzali, jedem autem, neznámo kam. Projíždíme Podolím, že by Hamr? Barrandov? Tak snad letiště? Cože? Todle je únos! Není, končíme v kulturáku v Kněževsi s proklatě naleštěnou podlahou. Při fotbálku nakopávám topení a není to fér, odnesl to palec. Při floorbálku je topení pomstěno, dostala jsem přímý zásah balonkem do oka. Vzdávám se, končím, leduju, mžourám, odvezte mne, prosím, dom.

Už visí

2011-03-10T17:10:00.004+01:00

Od pondělka.

Moje malá výstava. Tentokrát už není pidi, ale malá (5 velkoformátových a 6 maloformátových fotek), a není v Lisboa, ale v Praze.

Takže jste všichni srdečně zváni!

Portugalské centrum

Instuto Camoes

Oettingenský palác, 1. patro

Josefská 6

Praha 1 - Malá Strana

http://www.institutocamoes-praga.cz/

Muší

2011-02-28T23:11:00.002+01:00

Moje skvělé akorátní doplatily na návštěvu Vesuvu, už se přes ně a jejich šrámy nedá moc koukat. Nemám čas, chuť ani energii pokoušet se v tomto muším světě shánět menší než velké brýle. Navíc návštěva špageťácké metropole ve mě vyvolala zvrhlou chuť si ty muší pořídit. A tak je tu máte, pane králi. Takové futrálek přes půl obličeje, přes který svět nevypadá růžově, ale tak nějak fialovomodře.

E. říkala, že v takových se člověk cítí úplně jak filmová hvězda.

M. se domníval, že jsou to brýle na krátké nošení.

H. usoudil, že jsou mé brýle pošetilé - miluju to slovo!

B. i J. se shodly, že jsou skvělé a M. je na ně zvědavá.

Ko. je prostě všeobecně nemá ráda.

A já? Přiznávám se, prostě mě baví. Jsou potrhlé, obrovské, trošku se cítím jako movie star incognito a mám pocit, že v nich můžu páchat, co budu chtít...beztrestně. ;)

Kochací předjaří

2011-02-26T15:36:00.002+01:00

(WARNING! ACHTUNG! ATTENTION! tento příspěvek bude mírně kýčovitě kochací!)

Po třech dnech režimu "metro-boulot-dodo"(metro-práce-postel) a jednom dni horečnatého pobíhání mezi několika prácemi a školou (ano, včetně workoholického datlení v Panerii) jsem dnes neodolala vábení sluníčka a místo abych šla poctivě domů pracovat, potulovala jsem se po Kampě a přilehlém ostrově a byla to krása.
Azurový nebe, sluničko svítilo a už i trochu hřálo. Mostní pilíře měly volánkové límečky z ledu. V ledu na plážičce ostrova byla zamrzlá ptačí peříčka (vypadalo to skoro jako pravěký hmyz zalitý v jantaru). Pod schodama, co se po nich přichází na ostrov, byl ledový krápník, takový ten, co roste od spoda (nikdy si nepamatuju, kterej z níich je stalaktit a kterej stalagmit). A tenká vrstvička ledu na hladině v blízkosti Židle od paní Jetelové vydávala takový šustivě syštivý popraskaný zvuk, sotva slyšitelný přes zpívání ptáků, ale byl tam.

Jak přežít překladatele na volné noze

2011-02-26T15:20:00.005+01:00

Poslední dobou se moc s nikým nevídám, tak alespoň malý návod k použití, jehož sice nejsem autorkou, ale dost se s ním stotožňuju (I když ta pasáž o nejkvalitnějším technickém vybavení pro mě až tak neplatí, ale to je detail:).)

český překlad článku:
http://blok.ficova.com/2011/02/23/zivot-s-prekladatelem-navod-k-pouziti/

anglický překlad najdete zde:
http://catherinetranslates.com/2011/02/15/the-freelance-translator-at-home-instructions-for-use/

a francouzský originál tuna:
http://www.mavoisinemillionnaire.com/vivre-avec-un-traducteur-comprendre-ses-loisirs/

Vidět Neapol a (ne)zemřít

2011-02-16T16:23:00.003+01:00

Těšila jsem se, těšila strašně.
Bylo mi vyhrožováno, že budu svržena do Vesuvu a stejně jsem se těšila.
Neapol je ošuntělá, počmáraná, polorozpadlá, špinavá, od psů a jiné zvířeny podělaná....ale NÁDHERNÁ.
Mají tam sluncem se lesknoucí mořský záliv, impozantní sopku (prý vyhaslou, ale co my víme) na dohled, pípu s bublinkovou vodou a pidihrnky s ještě víc pidikafem a k tomu listovou dobrůtku plněnou tvarohem, nepřekonatelnou zmrzlinu, číšníka, co vám nakreslí artyčok, když vy ani váš osobní průvodce nevíte, co znamená carciofini. Z kohoutku teče tak horká voda, že si večer v koupelně můžete "uvařit" čaj. Na každým kroku potkáte "našeho" fiátka (Fiat cinquecento) v různých barvách a s různými pohmožděninami. Policajti tam nosí bílý klobouk jako lovec Pampalini a živé chobotnice v lavorku na vás budou nafukovat hlavu. A ta italština - pro tvora s lusofonně frankofonní kebulkou je to asi nevyčerpatelný zdroj zábavy.
Ach, škoda, že už jsme zase zpátky, bylo to úplně nejvíc nejlepčí.

https://picasaweb.google.com/julika.pinguin/VidetNeapolAZemrit

Na výlet, na výlet!

2011-02-06T18:24:00.005+01:00

Hurá! Konečně zas nějaký výlet! Po dnech šedých, propršelých, promrzlých, prohorečkovaných či propracovaných už bylo věru načase.

Tentokrát jsme prozkoumali keltské oppidum na Zbraslavi (nebo spíš jeho informační panel a barevné patníky), našli převysokánský posed, kde ani já jsem nelezla až na vrcholek, protože moc foukalo, potkali spoustu psů, jednoho koně, několik dravců volně i ve voliéře a jednu lišku s jemným čeníškem, žel také uvězněnou.

Taky jsme akademicky prodiskutovali mnohé záležitosti, z nichž jedna zůstala neobjasněna: "Třeme-li dort ve tvaru liščího ocasu o dort ve tvaru ebonitové tyče, co zde bude vznikat? Dortická elektřina? Nebo dort ve tvaru statické elektřiny? A jaký tvar by to pak byl?"...nevíme.

https://picasaweb.google.com/julika.pinguin/ZbraslavskeOppidum#

Research and Development Department

2011-01-16T20:26:00.005+01:00

Poslední měsíc (možná i víc) mé nadšení z kartonových peněženek kazil fakt, že ne do každého kartonu se mi dařilo přidělat patentek a suchý zip na kovovém povrchu vnitřku kartonu nechtěl vůbec držet (přestože tomu ňoumovi z Kostariky to drží, a jak dobře!). Vyzkoušela jsem obyčejné vteřinové lepidlo i neobyčejné (v obou případech jediné, co skutečně drželo, bylo řečené lepidlo na mých prstech) a dokonce i Chemoprén na pevné spoje (to mi umožnilo pochopit, proč je u některých individuí oblíben nejen k lepení). a NIC!

Až před pár dny přišlo opojné prozření! Někomu jsem velmi zaujatě a emotivně vykládala, proč to, mrcha, nedrží, že problém, je zřejmě to, že ten kovový povrch je moc hladký! V hlavě mi pak doznívalo moc hladký, hladký,...nedrží to na tom, protože je to moc hladký....no, sakra, jasně, tak když je to moc hladký, a to je ten problém, tak by to mělo být zároveň taky řešení, ne asi? No ne? No ano! Když je to moc hladký, tak to prostě zdrsníme...a ejhle, HEUREKA, ono to funguje! Když už to člověk vymyslí, tak si najednou říká, jak moh bejt tak zabedněnej! No jasně, jak jinak by to asi mohlo fungovat? Ten pocit je skvělej. Cítila jsem se jak objevitel benzenovýho jádra, když se po ránu probral ze svýho snu, ve kterým se mu ten obrazec údajně zjevil.:) Nádhera!

A to nemluvím o tom, že vedlejší kolej mé strastiplné cesty vedla k vytvoření TetraPack peněženky s textilní fasádou! Textilní prototyp se teď v mém R&DD testuje. Jo, je to věda...nadchlo mě to!:)

Věc názoru

2011-01-11T16:54:00.002+01:00

Dnes mi v optice řekli, že mám malou hlavičku.
Když jsem chodila do školky, řekli mi, že mám hlavu jak pan starosta.
Všeobecně se tvrdí, že kůň má větší hlavu, a proto se mu mají nechávat starostě.

Tak dobře, tak já teda nevím. Velikost hlavy je důležitá akorát tak, když potřebujete novou čepici....nebo plynovou masku...velikost plynový masky mi říkali na základce, ale už si ji nepamatuju, ....taková já jsem nepraktická, hajhou!

uchál

2011-01-06T11:30:00.003+01:00

začalo mě bolet ucho. vybavily se mi vzpomínky na pařížskou otite. nechtělo se mi k doutorovi. baštila jsem dva dny homeo. nezhoršilo se to. ani nezlepšilo. obutá ale bez snídaně jsem dnes navštívila doutoru. co mi je? strčila mi do ucha drátek s vatičkou. bolí? nebolí. koukla mi do nosu trychtýřkem. řekla spoustu věcí o mých sliznicích. sestřička se tvářila zasvěceně. já ne. ještě mi koukla do krku. pak mi strčila do ucha v něčem namočený kus něčeho. připomínalo mi to kousek síťky na mýdlo.mám si to za dvě hodiny vyndat. aha. co to je? směs alkoholu a octa. aha. a já včera odmítla strčit si do ucha česnek. do lékárny pro kapičky.3x denně do nosu. při kapání se naklonit na stranu bolavého ucha. ať to doteče, kam má. aha. poprosím 30 Kč.

PF 2011

2011-01-04T10:28:00.002+01:00

AŤ SE VÁM SPLNÍ, NAČ SI MYSLÍTE!

Mental disorder

2010-12-10T17:29:00.003+01:00

První, co musíme udělat, když přijdeme na právničtinu, je podpis na prezenčku. Dnes jsem tak učinila a s podivem zjistila, že v předchozím sloupečku, 3.12., můj podpis není. ("To jsem tu ale přece ještě byla, schválně jsem odlítala až v sobotu.") Doplnila jsem ho tam a ve snaze zorientovat se v hodině obchodního práva, která začala už před 30 minutama, jsem tápala dál. ("Neměli jsme mít ještě druhou půlku toho z minula?... A co to ...vlastně bylo? Kdo přednášel minule?...Ňáká babča?.. Já si pamatuju chlapíka podobně unavenýho jako já dneska...")
No, pravda je taková, že jsem minulý týden v pátek dělala přáníčko ve tvaru sendviče a brož z krabičky od sirek, sháněla karlovarské oplatky a adventní kalendář a odpovídala negativně na dotazy typu "Už máš sbaleno" a na právničtinu jsem ZAPOMNĚLA jít a došlo mi to až dnes, opět při právničtině!
Tak dobře, tak já teda nevím...

Menina sem saco, menina sem mochila

2010-12-06T15:20:00.002+01:00

Kdyz jsem byla v Lisboa, byla jsem pro naseho Inda menina sem saco (holka, co odmita igelitove tasticky na jednu okurku apod.). Ted jsem taky v Lisboa, ale krom toho, ze jsem zustala menina sem saco, se ze mne stala taky menina sem mochila (holka, co ji ztratili batoh).
Moje cesta do Lisboa byla rekneme zajimava. Vstavala jsem v sobotu ve 4 rano, abych stihla letadlo do Mnichova. Uz cestou na bus na letiste, jsem uklouzla na uslapanem snehu a slozila se i s batohem napul plnym veci pro J. To me melo asi varovat, ale ja zustala v klidu. Do Mnichova jsme doleteli jen s pulhodinovym zpozdenim kvuli rozmrazovani kridel v Praze (velice zajimava akce, dobre se na to kouka). To mi bylo jedno, mela jsem v Mnichove na prestup 3h cas. Cetla jsem si, kreslila, zevlovala, bavila se improvizovanym hlasenim pro cestujici do Bilbaa, ze jim zrusili let (neplest, neposmivala jsem se tem chudakum cestujicim, ale zpusobu, jakym to bylo receno) az do chvile, nez muj let do Lisboa zrusili taky. Nasledovalo skoro 2 hodinove cekani ve frontach, prebukovani letu na vecer a 6h stres z toho, ze vubec neni jiste, ze se vejdu a jestli treba nepoletim az druhy den. Nakonec vse dobre dopadlo, vzali nas vsecky vecer a vsem nam taky ztratili zavazadla. Takze jsme opet cekali, pro zmenu na letisti v Lisboa a ukazovali stitky a popisovali zavazadla. Do priletove haly jsem se doplazila par minut po pulnoci mistniho casu. 20h na ceste.
Ted uz je pondeli a vypada to optimisticky, protoze vim, ze batoh uz je v Lisboa, meli ho sice dovezt dopoledne, ale kdo by si z toho delal vrasky, ze. Ja ne. Spim v pujcenem pyzamu, chodim v pujcenem pradle, boty mi od vecerniho slejvaku skoro uschly, musela jsem si koupit hezkej destnik u Inda a ulovila jsem nadherne zeleny mansestraky v sekaci. Taky jsem uz mela dva pastely de nata a jednu tourradu. Je kolem 20 stupnu a vlhkost takova, ze jsou mokre oslizly i zdi a zabradli uvnitr domu... Predvanocni romantika v Lisboa.:)

Rohatá domácnost

2010-12-02T13:00:00.003+01:00

Když spolu spolubydlí dvě tety, může se stát i to, co včera nám. Seděly jsme u jednoho stolu a dělaly každá jedny rohy. Protože mikulášský besídky ve školkách se blíží.:)

E. dělala pořádný raubířský na kšiltovce pro synovce a já zlatě fiflenkovský na čelence pro neteř.

Smějí se mi Asiati

2010-12-01T23:12:00.004+01:00

Už je to tak, smějí se mi Asiati a je zřejmě úplně jedno v jaký při tom jsem zemi!:)
O tom, jak se mnou bavil náš Ind v Lisboa už jsem tu psala. A dnes k tomu přidám našeho Vietnamce v Praze. Vlezla jsem do jeho krámku z dnešní neuvěřitelné vánice, určitě jsem měla promrzlý tváře a mžourala očima ještě plnýma vloček. No a první, co jsem uviděla s ostrými obrysy byl ten mužíček, jak se na mne pohodlně usazený na sesli culí. (Jestlipak si říkal: "To je zas ta bezigeliťáková slečna, co si vzdycky koupí kus zázvoru nebo ředkvičky a zas jde.."?)
A víte co? Mě se to vlastně líbí.:) A ta vánice se mi taky dost líbí. Jen opravdu moc doufám, ze v sobotu ráno bude letištní plocha krásně zametená :).

Kozačky, kůzlačky, kozičky,....

2010-11-30T20:50:00.002+01:00

Naposledy jsem měla kozačky, když mi bylo tak 10. Nosila jsem k nim kamaše (červený a bílý), který kousaly. Od tý doby jsem si postupně myslela, že jsou to úplně nesmyslný boty, že se na mě nehoděj...že do nich mám moc tlustý lýtka...že možná nemám až tak tlustý lýtka, ale že žádný hezký nemaj...že bych doprčic fakt nějaký chtěla, ale žádný hezký nemaj...že hezký maj, ale tolik peněz jim za ně rozhodně nedám...

Letos jsem absolvovala několik kratších očumovacích seancí a jednu skutečně náročnou celonedělní sháněcí akci, která vedla k rozhodnutí, že přece žádný kozačky nepotřebuju...

No a včera, poté co jsem z potřeby být děsně sejriózní chodila půl dne v lodičkách ve sněhu, jsem omylem vystoupila z tramvaje o zastávku pozdějc a vlezla do úplně obyč obchůdku u nás na Vinohradech a...odešla z něj v kozačkách! Nádherná změna! Hurááá!

Nejlepší věci člověk najde, když je vlastně nehledá.:)

(Ilustrační foto je mírně matoucí, páč ty kozačky jsou sestry, ale neodolala jsem.:)...koneckonců, ty byly taky dost těžce vysháněný.)

Akantopygový lůmek

2010-11-18T11:48:00.002+01:00

Jsem postižená svým filologickým vzděláním. Vím to a stejně bych to nemohla tajit, protože nedokážu ovládnout své nadšení, když například potkám nějaké obskurní slovo nebo slovní spojení. Tohle na mě čekalo na tabuli naučné stezky u Koněpruských jeskyní a nadchlo mě tak, že jsem si ho dokonce poznamenala. Pravda, muselo si nějaký čas počkat, než se mu budu věnovat tak, jak si jeho tajuplnost zaslouží...

Akantopygový
spíš zklamání...google vyšťáral pár odkazů, všecky nějakým způsobem spojené s geologickou charakteristikou Koněpruských jeskyní, kdo by to byl řekl.:); slovník cizích slov je o něco zajímavější, zná akantit (vzácný jednoklonný nerost černé barvy, modifikace sirníku stříbrného, s krystaly podobnými trnům n. jehlicím), jenže přídavné jméno je správně akantitový...ale stejně se přikláním spíš k teorii, že geologové neumí správně tvořit přídavná jména, než že by měli na mysli akant (rostlina rodu Acanthis s růžicemi ostrých listů, s velkými bílými n. namodralými květy...) ...o slově pygový můj slovník diplomaticky mlčí:).

Lůmek
V tom všem slovníkově akademickém hledání přišel nečekaně samovolně moment prozření...lůmek je přeci malý lom! Tomu teda říkám aha moment!

A tak jsem došla k závěru, že krásně obskurní slova je lepší nadšeně obdivovat a představovat si, co by asi tak mohla znamenat, než akademicky pitvat a zjišťovat, co skutečně znamenají.

Nelíbí se mi náš nový pomník

2010-11-14T20:34:00.004+01:00

Nemám ráda většinu pomníků. Ne snad, že bych je považovala za nesmyslné, ale tak nějak pro jejich obvyklou pomníkovitost. Ten nový v HK není výjimka.

Je to pomník Františku Ulrychovi, který našemu městu úspěšně starostoval celých 35 let! Takový člověk si jistě krom náměstí zaslouží i pomník, ale zajímalo by mne, zda by sám oslavovaný muž chtěl být vytesán sice z diuritu, ale způsobem připomínajícím spíše práci betonářovu, mít šlinc přes obličej (bílá žíla v kameni), na boku nepříliš čitelný informační nápis, který si musíte dojít přečíst přes trávu, před vlastním pomníkem nevzhledné sluneční hodiny a zda by se chtěl točit zády k velké pěší zóně a prohlížet si jen okolo jezdící auta?

Já nevím, jsem ostrý a čistě subjektivní kritik, ale domnívám se, že by nechtěl.

Opisuju

2010-11-07T15:17:00.002+01:00

Tuhle báseň jsem našla na jiném blogu, ale moc se mi líbila, tak snad nevadí, když ji sem obšlehnu:).

U moře
i milánský krasavec
co mě léta obletoval
zmizel za břichem

Na oplátku
mu předvádím
starou vrásčitou ženskou

Jsme si kvit

(Viola Fischerová, ze sbírky Domek na vinici)

Ve svetýrku

2010-11-05T10:39:00.002+01:00

Poflakovat se 4.11. kolem 21h po setmělém vltavském nábřeží jen ve svetýrku a přemýšlet, jestli mi náhodou i tak není pořád teplo...to je úžasný luxus. Byla jsem za něj vděčná a pořádně jsem si ho užila.
Nefoukal studený vítr a dokonce ani nepršelo, a tak jsem měla možnost objevit balkón, na kterém sedí dva prdelatí andělíčci a pobaveně se na nás dívají svrchu, úžasný secesní dům, kterýho jsem si nikdy nevšimla a taky zjistit, že katedrála sv. Víta je potmě nasvícena žlutěji než Hrad, co všechno se jak blýská a v čem odráží a zrcadlí, že Zlatá kaplička je večer vlastně spíš působivě impozantní než kýčovitá a že ze všeho nejžlutější jsou tučňáci u Sovových mlýnů.
Závislost na večerních procházkách Prahou se utěšeně rozvíjí.

Her Morning Elegance

2010-11-04T14:52:00.002+01:00

Úplně náhodně jsem narazila na tohle slovní spojení a v duchu se pobavila predstavou, jak taková ranní elegance vypadá v mém provedení.
Až pak jsem zjistila, že je to název písničky pro mne zcela neznámého autora, k níž patří úplně nádherně poetický klip.Možná se mi teď bude i líp vstávat. Možná.:)
Posuďte sami.

http://www.youtube.com/watch?v=2_HXUhShhmY

Kaleidoskop neboli krasohled

2010-10-28T22:54:00.008+01:00

Možná, že vy o tom víte už dávno, ale pro mne je to objev starý pár dní: ve Stromovce před planetáriem mají krasohled a není to žádný drobeček! Dnes jsme ho navštívili a je moc pěkný. Jen je škoda, že nejde naklápět, musela jsem se u něj připosraženě krčit a to mě moc nenadchlo. Ale jinak dobrý:)..

První vinohradský fotolov

2010-10-13T12:36:00.003+01:00

Včera bylo tak krásně a ukázalo se, že původně urgentní překlad není až tak urgentní, tak jsem se konečně vydala na první "jentak poflakování" po mé pro mne zatím ještě stále dost nové čtvrti. Jak už to tak bývá, když si vědomě vezmu foťák, tak se ani neobjeví moc věcí, co bych chtěla fotit. Ale z amorka na přechodu pro chodce mám radost:).

http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/Vysilac

Slunečná rána

2010-10-12T13:57:00.006+01:00

To teď máme hezky, což? Mně se to strašně líbí a vždycky už hned ráno, když otevřu oči. Mám na oknech žaluzie, které mi v pokoji vytváří surreálnou blankytnou atmosféru...nádhera. Sice to kochání trošku prodlužuje vstávání, ale tak co už. Pěkné, i když studené, babí léto všem!

Jak zpeněžit peněženku

2010-10-10T16:18:00.003+01:00

Na to se teď snažím přijít a jedna z možností je Fler. Takže kdybyste měli chuť mě tam navštívit, ráda vás uvidím.:)

www.fler.cz/julika

Prototyp

2010-09-23T12:54:00.006+01:00

A je to tady přátelé! Někteří jste o tom slyšeli jednou, někdo mockrát a někdo vůbec. Poté, co jsem si jednu koupila v Lisboa a druhou mi privezl bratr z Kostariky, jsem konecně vypila příhodný kartón džusu a tohle jsem mu udělala potom.

Má to sice ještě své masařky, přesnějc nalepit pásku, nebo třeba radši patentky zatlouct opravdu kladivem a ne louskáčkem na ořechy, ale myslím, že své konkurenty z Kostariky jsem kvalitou provedení už trumfla. To bude asi tím, že jsem na získání materiálu musela vypít litr džusu, zatímco oni litr krabicáku.:)

Óda na ricochet

2010-09-23T06:36:00.004+01:00

Včerejší den byl hodně dlouhý. Začal v 7h ráno a skončil vlastně až dnes v 7h ráno, pokud to beru tematicky. Vlastně se toho ani moc nestalo. Jen jsem se celý den a část noci a kousek rána mořila s překladem do PORT věcí okolo ofsetových archových tiskařských strojů. Ani nechtějte vědět, kolik odborných termínu, jsem za těch 24h vymyslela (hodně, ale pššššt!).
Ale K. zachránil zbytky mé duševní příčetnosti, protože mě donutil jít s ním na ricochet. (Pro mě to byla naprostá premiéra, nikdy jsem nehrála ani squash.) Otázka je, jestli je osoba, která sedí v záchvatu smíchu na podlaze částečně proskleného kurtu, duševně příčetná, ale to nechme stranou. Důležité je, že člověk zapomene úplně na všechno ostatní a řeší jen, proč ten míček sakra skáče míň než si myslel?, proč nefungujou grify z badmintonu? a kdo zakázal hrát o strop při podání, když to jde úplně samo? Ve finále se vyrobí dostatek endorfinů na to, aby jeden malý tučňák přežil se svým ofsetem až do 3h ráno a v 6,30 ještě vstal a šel si ho pro velký úspěch ještě jednou pročíst. Tiskne, mine, začne.

Pro všechny, kdo stejně jako původně já nemají představu, co to ricochet je, přikládám bezkonkurenční wiki-definici:

"Ricochet je hra pro dva hráče podobná squashi a vzdáleně tenisu. Hraje se na uavřeném hřišti (kurtu) speciálními raketami a míčkem na ricochet."

Wiki je samozřejmě mnohem podrobnější, ale to už si případně najde každý sám. Co Wiki neuvádí je to, že pokud jdete hrát poprvé a máte v plánu později dělat něco jemně motorického (jako třeba psaní na klávesnici notebooku), že vám to možná nepůjde jako obvykle. To, že budu mít mírně bolestivé sedací partie jsem čekala, ale vlastně to není tak hrozný, takže zamlčení této informaci Wiki vyčítat nebudu (I kdyby třeba jen proto, že jsem jí vděčná za spoustu věcí, co ví o ofsetu, že.).

Tlumok - Doktor - Tlumok

2010-09-21T09:31:00.011+01:00

Když jde tlumok k doktorovi, který ke komunikaci s pacienty používá svého tlumoka, tak je to zvláštní, i když o tom tlumok ví předem a ví, jak se chovat. Doktorův tlumok také viditelně zpozorněl, když se prosáklo, že před ním sedí pacient/tlumok.:)

Každopádně musím říct, že návštěva opravdového čínského doktora, byť v Praze, na mě udělala velký dojem. Málem jsem ani neposlouchala, co říká tlumok, protože jsem se nemohla odpoutat od toho, jak si pan doktor dělal poznámky v čínštině. Každopádně výsledek je ten, že se teď naše kuchyně proměňuje v alchymistickou laboratoř. Obden tu totiž budu chystat odvar z babského ucha, teda vlastně z čínských bylin.

Tohle je jedna dávka matroše, ještě než se s ním cokoli začne dělat.

Když se rozptylka (varné sklo nemá rádo přímý plamen) takhle nažhavila a udělala se jí duhová nepravidelná korona, tak jsem trošku znejistěla, jestli nebudu požárníkem.

Takhle vypadají ty kořínky a bůhvíco, když se to vaří (za sponzorský dar kádinky děkujeme FaF UK). Ještě k nim přidávám 4 plátky zázvoru. Musí se vařit třikrát. První odvar se vaří 10min, to se sleje a v nové vodě se vaří 40min, to se sleje a přidá k prvnímu. Potřetí se to v další vodě vaří už jen 10min a to se nechá zvlášť. Ty dva slité se pak rozdělí na dvě dávky, každá asi 300ml. Ještě se v tom pak rozpustí lžička takovýho prášku a trochu skořice.

Jistě nemusím zdůrazňovat, že to nijak pěkně nevoní a že je to hódně hořký. Dneska jsem to zkusila s medem, když to pan doktor povoluje, ale asi by to muselo být v poměru 1:1 (vývar:med), aby se to poznalo. :)

Takhle teď vypadá rozptylka.

A celé je to zábava tak na 1,5h vaření, cezení, míchaní a taky velké větrání.

Fifi von Prag continues

2010-09-20T12:14:00.004+01:00

S postupující profesionalizací (nebojte, zas tak akutní to není, stále mám jen jeden kostým a chodím převážně v teniskách) se začala plíživě, zato neodbytně, prosazovat potřeba opravdu slušné obuvi, nějaké nepříliš vzdálené příbuzné lodiček, která by ovšem příliš netrápila nositelku. Ve čtvrtek jsem jedny možné kandidátky objevila, ale nakonec jsem přesvědčila sama sebe, že je vlastně nutně nepotřebuju a z obchodu odkráčela. Pak ovšem následovaly několikeré konzultace, ze kterých vyplunolo jednotné stanovisko: Až je nutně potřebovat budeš, to už bude pozdě něco shánět. Hm, asi jo. A tak jsem se dnes vrátila na místo činu a ony kupodivu celkem pohodlné popelčí botičky (vel. 36) zakoupila. To jsou ony:

Náladový blogspot

2010-09-15T16:10:00.002+01:00

Nikdo není dokonalý, viditelně ani google, i když zde to člověk nerad vidí. Nevím, jak se to stalo, ale někdo mi ukradl moje rybí kostřičky! nebo spíš jejich krásné čokoládové pozadí. Nahradil ho vyblitě světlince modrým, na kterém při kombinaci s kostřičkama není při vší snaze vidět pořádně žádné písmo, a to ať je jeho barva jakákoli.
Takže přátelé, nedá se svítit, ale zebra. Aspoň přechodně, než se to tu nějak umoudří.

Selfish Pigs

2010-09-14T22:37:00.005+01:00

Letos vyšlo knižně i česky, jakožto Sobecké prasátko. Dílko Andyho Rileye, autora mých oblíbených Králíčkových sebevražd. Je to sobecké, je to bezohledné, nehorázné...prostě mě to baví.

Rohlík s křidýlkem!

2010-09-11T18:24:00.003+01:00

Od včerejška žiju na rohlíkách. Tuto, doufám, krátkodobou indispozici přičítám blahodárnému vlivu antibiotik. Moje momentální stravovací návyky by se daly popsat: "když dostanu hlad, přepadnu sámošku při cestě a ulovím tam rohlík". Není se mnou nuda, střídám různé druhy rohlíků, aby strava nebyla jednotvárná. Poslední úlovek mě vážně dojal. Jeden z vietnamců na naší vinohradsko-žižkovské ulici prodává rohlíky s křidýlkem! Rozuměj staré dobré motané rohlíky, které jdou jíst tak, že je zas postupně rozmotáte a vyďoubáte nejdřív vnitřek...no zkrátka věc, která se dá pěkně "rozkarkulínit", ne ty hroudy těsta upečené ve tvaru rohlíku. Stylová večeře.;)

Od čerta k ďáblu

2010-09-03T19:21:00.004+01:00

Všechno jsem udělala. Skoro tři dny jsem ležela (spala, jedla, spala, četla, spala a spala). Snědla všecky antibiotika a ono pořád vše při starém. Nebo spíš při horším. Kašliček, rýmička, teplotka.

Navštívila jsem opět svou obvodní doutoru (vídá mě obvykle jednou za X let, tak doufám, že nedostane ponorku) a jí to taky nepřišlo OK. Že prý ať se na mě podívají na plicním na Slezským. Tam měli dovolenou (nějak mě nikdy nenapadlo, že by bylo možný, aby doktoři na poliklinice měli dovču a nikdo je nezastupoval), měla tam být jen sestřička, ale já tam potkala jen údržbáře. Tak jsem pokračovala ve svém putování směr Fakultní nemocnice. Tam se mi věnovala MUDr. Marešová (no vážně) a sdělila mi, že nejsem akutní případ a ať si zajdu po neděli na Slezský, že už tam budou a dokonce neváhala a dala mi na ně i telefon. Bezva. Vykašlala jsem se na to (doslova) a šla si do lékárny pro pastilky proti kašli. Jsou dobrý, s islandským lišejníkem. A protože jsem u paní doktorky nedostala žádný obrázek ani bonbón, koupila jsem si držáček na zubní kartáček. Fialovýho vlka. Má velký zuby, uši, oči...no znáte to.

Vy jste možná dneska u doktorky nebyli, ani u mne ne, ale stejně dostanete obrázek.:)

Kraj šílených zajíců

2010-08-21T10:51:00.003+01:00

Najdeš zeleného zajíce? Jsou dva.;)

Vinohrady Happyend

2010-08-16T22:49:00.002+01:00

Tak je ruka v rukávě, respektive klíče v kapse, a ta kapsa je moje. Pristi tyden se nastěhuju na Vinohrady, i když prý ta naše strana ulice je už zasejc Žižkov. Ale kdo by si stěžoval, když ho čeká modrý roztodivně tvarovaný pokoj (s dilematem zda větší či menší postel) a Akropole, Žižkovská věž a hospoda U Sadu (s ani nevím kolika belgickými pivy na lístku) na dosah. Jsem nadšená!

Svatba nebude

2010-08-09T18:34:00.003+01:00

Nebo spíš bude beze mne.
Zítra jsem měla tlumočit mezi češtinou a portugalštinou svatební obřad (registrované partnerství) v Liberci. Nakonec ale nebudu, protože nejsem soudní tlumočník.
Nevadí, aspoň můžu jít na návštěvu a vám sem konečně dám fotky z Portugalských prázdnin. :)
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/Ferias_PT#

Silly day (28.7.)

2010-07-30T20:11:00.003+01:00

Jsem pevně přesvědčena o tom, že "efekt sněhové koule" funguje vždy a všude. Obvykle to funguje tak, že když se něco pos... tak se pos...uplně všechno. Tentokrát se daný efekt projevil trošku jinak. O to neuvěřitelnější to bylo.
Nejdřív jsem se pokoušela dotazovat v provaznictví, kde bych si tu v UH mohla pořídit modrou izolačku a dalo mi velkou práci přesvědčit staříka, že nechci, aby mi tu tašku spravoval a už vůbec ne tak, jak on chce. Izolačku jsem nakonec úspěšně ukořistila a ze samé radosti jsem si pak na ulici namazala na rty korekční tyčinku místo jeleního loje. Za chůze jsem korektor setřela, abych v zápětí uzřela úplně nahýho a bosýho chlapa ana důstojně kráčí proti mě. Zcelka střízliv. Následně jsem se uchýlila na balkón kavárny Portál, který se nachází ve druhém patře, aby mi odsud za chvíli mohla spadnout má nová izolačka. Šla jsem ji hledat dolů a díky tomu jsem potkala kolegyni, což vedlo k prodloužení mého kavárenského pobytu. Kavárnu jsem zdárně opustila, ovšem o pár hodin později jsem zjistila, že jsem tam zapomněla svetr. Tak jsem se tam vrátila a na "mém" místě seděl můj známý s gymplu s kamarádkou, ze které po chvíli vylezlo, že má v Praze na Vinohradech byt s volným pokojem a že je vlastně škoda, že v něm nikdo nebydlí. 15.8. se tam jdu podívat a případně hovořit o ceně.
Tak mi držte palce! :)

Not tall enough

2010-07-20T20:37:00.003+01:00

V Bruselu se mi líbí, už napoprvé se mi tu líbilo. Jen Bruselu se nelíbím já, tedy přesněji českým tlumočnickým hlavounům. Ale pozitivní je, že mi zjevili, že mám potenciál. Tak hurá, už od včerejška přemýšlím, co s takovou zásobou vyrobím, takže se těšte, žádný konec Tučňáků v Čechách.
I když bezprostředně je teď ohrožena spíš Morava, páč se tam v pátek přesunu, abych mohla 10 dní dělat cvičenou klikací opičku v uhersko-hradištských kinematografech. Kdybyste neměli co dělat, ráda vás tam uvidím!
(Důvěrně vám prozradím, že právě titulkuju velmi slibný americký film ve francouzském dabingu, Eaten alive, půlnoční projekce. Jistě zásadní trhák, kde krokodýl a nikoliv aligátor průběžně pojídá lidi a malé pejsky. Já nevím, čím jsem si to blaho zasloužila.)

Přechodně CZ

2010-07-16T21:24:00.003+01:00

Když odjedu zpátky od někud, kde to mám ráda a odkud se mi nechtělo, chodím pak po zpátky, kam jsem odjela, a často se mi vybavujou věci z někud. Co kdo řekl, jak to řekl, různý slova, zvuky, vůně nebo obrázky.
Teď se mi jeden takovej vybavil. Úplně filmovej.
Na Cais das Colunas seděla na pozadí sešeřelého Teja paní na skládací židličce. Pletla už dost dlouhou vínově červenou šálu a vedle sebe měla kartonovou ceduli "Ouço histórias de amor" (Poslouchám milostné příběhy). Vedle té cedule, byla další skládací židlička, prázdná. Ale když jsem se tam podívala za chvíli, seděla tam slečna a skutečně té paní něco vykládala. Paní seděla, pletla a s milým úsměvem naslouchala.

Proč není v Česku taky FNAC?

2010-07-11T02:03:00.005+01:00

Po Lusostánu se mi bude hodně stýskat. Po examu se mi tu zalíbilo až moc. Jedna z mnoha věcí, co mi budou chybět, je FNAC, řetězec, kde se pod jednou střechou prodávají knihy, CD, DVD, počítače, foťáky, telefony, atp. V mém oblíbeném oddělení knih mají prima čítárnu, kam chodím obšlehávat nápady z drahých výtvarných knih. A taky tu dělají fotky takovým skoro samoobslužným způsobem. Přijdete si s flashkou s fotkama, tu si sami píchnete do pristroje a na displeji si navolíte, který fotky chcete a v jaký podobě. Pak to všecko odsouhlasíte, z mašinky na vás vyleze papírek, který dáte člověku na přepážce a když máte štěstí, jako třeba dnes já, dostanete svoje fotky i do pár minut. A nebo vás pošlou na kafe a dostanete je pak.

Dnešní úlovek je 8 matných fotek ve formátu 30x20. Jen je škoda, že jim došly ty pěkný pevný obaly s nápisem FUJI. Minule jsem se cítila tak profi, když jsem ho nosila po městě pod křídlem (do tašky se nevešel). ;)

A manhã burocrática

2010-07-09T18:37:00.002+01:00

Asistentka šéfa našeho kurzu je moc milá. Poslala nám velice polopatický popis kdy, kam a s čím máme zajít a kolik zaplatit, abychom dostali certificado de conclusão da pós-graduação případně diploma, pokud po něm zatoužíme. Tak jsem se do toho dnes vrhla.
Musím přiznat, že zápisová procedura byla takové administrativní martyrium, že ji můj mozek raději vytěsnil, a to včetně takových informací, jako třeba kde se nachází rektorát nebo pokladna. Na druhou stranu je třeba uznat, že jsem neměla vysoké nároky a vůbec jsem nepočítala s tím, že bych celou misi úspěšně dokončila již dnes. Ale dobrá věc se podařila. Kde je rektorát (krok č. 1) jsem si vzpomněla a s pomocí ostrahy jsem na druhý pokus dokonce našla správný vchod. No a pak už to bylo zábavné putovánání. Vyplnit vstupní papírek do rektorátu, ukázat občanku, kterou jsem nezapomněla - poslední přepážka na konci chodby vlevo - škrtnout zářijovou adresu a připsat e-mail - o dvě přepážky vedle se pokusit zaplatit kartou a následně si odskočit na vzduch do bankomatu - odevzdat návštěvní papírek - vystát frontu u serviços académicos a zjistit, že jsem přeskočila ještě jednu pokladnu a jeden formulář - malá zato nepostupující fronta u pokladny v 1. patře - jejda, ve formuláři chtějí vypsat předměty, co jsem dělala...vím já? ty názvy byly spíš jen tak pro formu - jedu domů, snad kopii toho zápisovýho papíru ještě mám - mám, krasopisně vyplňuju (s nebo z, tenhle problém mívám v češtině i v portugalštine, bizár) - metrem do školy - serviços académicos podruhé. Uff, všecko odevzdáno, celkem zaplaceno 95, 80 €.
A kdy že mi ten certifikát dají? - No, těžko říct, to záleží na tom jak rychle se to vyřídí. - A diplom? - No, to není naše věc, to dělá rektorát. - Aha...Ehm...Muito obrigada.

PS: Odpoledne jsem se dozvěděla od kamarádky, že ona svůj diplom z tohoto kurzu dostala 2 roky po jeho ukončení, tak nevím...

Wedding card

2010-06-24T17:00:00.006+01:00

Dnešní brzké vstávání bylo velmi užitečné, poněváč se mi podařilo vyrobit a dokonce doručit přání ke svatbě. Svatebních přání už jsem vyrobila za svůj život několik, ale tohle je první mezinárodní, pro polskou spolužačku.:) Taky je to nejspíš první, u kterýho jsem necítila pocit viny, že bych se místo jeho výroby měla učit...:)

(Nápis jsem raději konzultovala s Londýnem, HK a USA, tak snad jsem to nezvojtila.)

Tohle je obálka. S lístkem portugalského jinanu.

A tohle je samotný přání z poslepovaných dřevěných míchátek do kafe. Vnější strany jsou posypaná tandoori a šafránem. Než jsem to doručila adresátce, tak se ty vnitřní strany samozřejmě stačily písmem slepit k sobě. K otevření naštěstí postačily klíče.:)

Za kuropění

2010-06-24T08:55:00.004+01:00

Dnes jsem se samovolně probudila v 5.56. A bylo to hrozně pěkný. Bylo skoro úplný ticho (kdo žije v Lisboa, ví jaká je to vzácnost), jenom zpívali ptáci a sluníčko ještě nepálilo, ale už bylo v podstatě světlo. Jsem se kochla a chtěla jsem ještě spát, když můžu jak dlouho chci, ale nebylo mi přáno. Dostala jsem nápad na wedding card pro polskou spolužačku a bylo po spaní. :)

EMCI

2010-06-23T17:04:00.003+01:00

Now, you can call me Julika Pinguin, European Master in Conference Interpreting....ale radši bych, kdybyste to nedělali. ;)

Teď už mě aspoň netíží žádný svědomí, že jsem včera byla provětrat mozek na výletě:).

(Fotky jsou takovy přesvícený, bylo až moc pěkně.:) ) http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/Pre_ExamCaboDaRoca#

Začátek konce

2010-06-22T09:58:00.004+01:00

Zdá se, že už se mi to tu opravdu chýlí. Vrátila jsem prokletý VACs (nechvalně proslulý program na nahrávání hlasu tučňáků a jiné havěti, jehož dongle můj notebook nikdy nenašel). Vrátila jsem DVDčka klasických PT filmů, co jsem si nikdy nepustila. Rozpadly se mi turecký gatě (posrávačky, jak je nazvala K.) z místního sekáče a byly využity na street artový projekt.
A dnes uz skutečně není pochyb! Prodala jsem svou milovanou a zanedbávanou bike amarela! Koupil si ji ode mne Rus Ilja. Tomu říkám slovanská vzájemnost na lusostánském teritoriu.:)

No a zítra samozřejmě final exam. Brekekekeeeee....

BARTOON

2010-06-21T16:04:00.008+01:00

Dnes jsem zabrousila zcela mimo plán do městské knihovny a to jsem neměla dělat. Objevila jsem tam a na jednu meia-de-leite zhltla knížku stripů od Luíse Afonsa, který kreslí komix Bartoon pro deník Público. Jsou úplně super. Samozřejmě, je lepší být v obraze o aktuálním dění, ale některý se dají i mimo kontext:).

- SVATÁ STOLICE NABÁDÁ VĚŘÍCÍ,L ABY SE NEBÁLI NOVÝCH TECHNOLOGIÍ.

- A ŘÍKÁ, ŽE BŮH NÁM DAL INTERNET ABYCHOM HO VYUŽÍVALI PRO VZDĚLÁVÁNÍ A ŠÍŘENÍ EVANGELIA

- JENŽE, HELE, EXISTUJÍ STRÁNKY...
- ANO, ALE V TAKOVÝCH PŘÍPADECH NÁS BŮH OBVYKLE POTRESTÁ VIREM.

- NO JO, VĚTŠINOU NEROZUMÍM TOMU, CO ČTU.

- SEŠ NEVZDĚLANEC.

- NEVZDĚLANEC? - SKORO ANALFABET.

- AHAAA, TAK TO UŽ JSEM KLIDNĚJŠÍ.

Vy se asi většinou budete muset spokojit s mým překladem. ;) (Pokud vám to nepřijde vtipný, tak je to určitě tím!)

Fiflenkovská

2010-06-19T00:08:00.003+01:00

Poslední dobou jsem několikrát narazila na blogy, který spočívaj v tom, že jejich autorky píšou, jaký si kde koupily hadříky, laky, botičky a dokonce tam zveřejňují svůj "dnešní outfit", který se jim opravdu povedl nebo je vážně originální, ale každopádně jim vždycky děsně sluší.

Dneska jsem si na ty slečny vzpomněla, protože jsem měla podobné starosti.:)

Můj outfit byl samozřejmě skvěle barevně sladěn, to netřeba psát. Navíc jsem ale navštívila jeden z mála místních second handů a ulovila kořist. Nádhernou tmavě čokoládovou košili (United Colors of Benetton) se zapínáním na knoflíčky a poutka a stojáčkem a pak úžasně hebkej zelenej svetřík. Teprve po příchodu domů jsem zjistila, že je tak fofinho proto, že je to 75% hedvábí a 25% kašmír! (a navíc Massimo Dutti). Celková cena 11 euro. Stává se ze mě značková secondhand lady.:) Nemluvě o náhle propuknuvší zálibě v lakování nehtů...ajajaj, už nic nebude jako dřív!

PS: Ceny značkovýho oblečení typu Bentetton nebo Massimo Dutti mě urážej natolik, že do jejich obchodů ani nevstupuju, protože vím, že by se mi tam určitě něco zalíbilo a jen by mě to naštvalo. Ale teď po svých second hand značkových zkušenostech musím minimálně uznat, že jsou to pěkný jednoduchý věci a maj fakt moc dobrý materiály. Ale tu cenu to stejně neospravedlňuje!

Poesia sobretudo profunda

2010-06-17T19:44:00.002+01:00

Fumar mata

***

Estudar mata

***

Trabalhar mata

***

Amar mata

***

Viver mata

Santo António

2010-06-15T12:58:00.003+01:00

Sv. Antonín je patron Lisabonu a každoročně se v předvečer jeho svátku konají mohutné oslavy v Alfamě, zvláště vyhhlášené grilovanými sardinkami. Co víc říct? Jsou moc dobrý! :)

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/SantoAntonio#

Mimochodem slavnosti sv. Antonína se můžete zúčastnit i v Praze, 16.6. v Písecké bráně (viz http://www.institutocamoes-praga.cz/kultura.php)

A nám štrůdl ne?

2010-06-13T15:13:00.004+01:00

Moje famiglia si teď našla novou zábavu. Pravidelně si stěžuje, že peču štrudle cizozemcům a jim ne. Fňukají a požadují poštovní zásilky apod.

Ale oni vůbec nechápou, že vzhledem k tomu, že jsem před odjezdem sem štrudle vůbec nepekla, je nezbytné nejdřív získat určitou praxi. Nechápou, že tu vlastně využívám domorodce k beztrestnému testování mých "potravních doplňků" a že tedy až se vrátím, bude metoda absolutně dokonalá a budou to právě oni, kdo si ji užije bez předchozího ohrožení žaludků a dalších životně důležitých orgánů.

Dnešní pokus má uvnitř špenát a žampiony na tandoori. Zádíčka má posypaná místním strouhaným sýrem.

Tak já ho jdu sníst. ;)

PS: Tohle je první štrůdl, který je pro mě!

A minha primeira exposição - " 2 in 1 (mini) "

2010-06-07T21:07:00.005+01:00

(Fotky, prosím, považujte pouze za přibližně informativní, špatně se tam fotí.)

Vernissage byla super. Byla jsem úplně uvytržení ještě druhý den! Být na vernisáži vlastní výstavy! Škoda, že jste nepřišli, ale chápu, že jste asi neměli cestu kolem. Každopádně pár lidí přišlo (dokonce i moje česká tlumok-profesorka), štrůdly (i ten banánovo-čokoládový) se povedly a mnohonásobně to vykompenzovalo všechna předchozí příkoří spojená s realizací (tisk s horší barevností, vzduchové bubliny po nalepení, přestože to dělal profík, nepochopitelně nestejný formát fotografií, dodatečný nákup oboustranné lepící pásky atp.). Mám radost.

Há caracois

2010-06-03T00:36:00.008+01:00

Burgundský šneci, co jsou vlastně umytý český šneci zaplácnutý francouzským máslem, mě až tak neberou. Cítím z nich hlínu a přijde mi, že kdybych jedla samotný to bylinkový máslo, bude výsledek podobnej, ne-li lepší.

Dnes jsem zjsitila, jak chutnají místní. A jsou mnohem lepší, žádná hlína.Jen by neměli mít ty roztomilý malý očička na stopkách....to se špatně překousává...ale není to nemožný.:)

Pozvánka

2010-06-01T22:54:00.002+01:00

Za mostem, pod mostem

2010-05-29T20:52:00.003+01:00

Opravdoví cyklisté by se dnešní cyklovýpravě asi vysmáli (zvláště její délce). Ale opravdoví píditelé a Karkulíni by si ji užili stejně jako já. Totiž strašně.:)
Původní plán byl zcela obyčejný, prostě se projet na Oriente kousek za most Vasco da Gama. Jenže pak převládl píditel a že copa je asi tam za zatáčkou? Tam jsme ještě nebyli!
Byl tam most, a pak další a další a velká hlava a potrubí (to by se M. nelíbilo, ale mě jo!)....no a prostě píditel a Karkulín byli v jedné osobě a zároveň v sedmém nebi...obzvláště, když mohli ještě provést něco, co se nemá, a pak to oslavit výborným nanúčkem.

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/Mosty#

PS: Ještě bych zde ráda velmi poděkovala všem rozumným voličům (mezi něž se neskromně počítám) a odcházím slavit volební výsledky, ou jé, díky všem!

Losnu nebo Mažňáka?

2010-05-28T19:06:00.003+01:00

Chtěla bych tímto pochválit české ouřady, že mi nikam nezašantročily voličský průkaz a já si tak mohla užít své první volby v zahraničí.
A když píšu užít, tak to myslím doslova, protože jsem si opět připadala jako na výletě. Na ambasádě jsem tu ještě nikdy nebyla, takže byla dobrodružná už samotná cesta. Ze stránek ambasády jsem věděla, že tam mám jet busem 714, a ze stránek http://www.carris.pt/ zas že ten bus jede od Cais do Sodré. Jenže...od Cais do Sodré jezdí hafo autobusů z hafa zastávek. Tak jsem je všecky poctivě obešla a svůj bus nenašla. Rozhodla jsem se, že teda půjdu na tram, co jede do Beléma a pak už to dojdu. Ale měla jsem štěstí, protože odkud jezdí bus 714? Ano, správně milé děti, z tram zastávky do Beléma. Tak jsem nakonec nemusela plazit ten ošklivej kopec, co na něm hnízdí různé ambasády.
No a ambasáda je boží. Má výhled na Tejo, střechu belémské katedrály a kláštera a červenej most de 25 Abril, o Ježíšovi nemluvě (Ten je teď mimochodem počmáranej, je na něm napsáno obrovský OBRIGADO....obávám se, že velkovandal v nějakém náboženském vytržení děkuje papežovi, že nás tu poctil svou přítomností, ale třeba se pletu.). V sousedství je jiná ambasáda,co má místo živýho plotu obrovský bambusový houští. V dalším sousedství zas zahrada s velmi přítulným teriérem. A ve volební komisi seděla moje profesorka ze zdejší fakulty.
Své volební úsilí jsem završila dvěma čerstvě upečenými pasteis de nata a jednou meia de leite. Tomu říkám povedené volby. Nezbývá než fazer figas, aby se povedly i celkově.

Praha univerzální

2010-05-26T10:31:00.000+01:00

Předvčerejškem jsem se dívala se spolubydlama na americký film Eurotrip. V průběhu docela vtipné komedie se hlavní hrdinové dostanou z USA do Evropy a navštíví mimo jiné Paříž, Amsterdam, Řím, Berlín a pak dokonce Bratislavu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v Paříži viděla Rudolfinum z venku, v Amsterdamu Kampu a Čertovku, v Římě měli v papežském paláci vnitřek našeho Národního muzea a hotel v Bratislavě provozoval Miroslav Táborský!:)

Pláž je dobyta

2010-05-23T22:00:00.002+01:00

A jak řekli, tak taky udělali.
Je to neuvěřitelné, ale skutečně jsem v neděli vstávala v 7 ráno jen proto, abych se pokusila dojet na kole na pláž a neumřela při tom vedrem! Odměnou mi bylo to, že jsem mohla jet už rovnou z domova a užít si tak dlouhý sjezd až k řece po normálně velmi frekventované silnici, na kterou bych se jinak neodvážila ani omylem (škoda, že tam je několikero semaforů, být to nepřerušované, bylo by to ještě lepší:)). Výprava byla velmi uspěšná, protože jsem skutečně dojela až na pláž, třikrát si zaplavala v oceánu a zjistila, že holka na kole jedoucí rychlejším než šnečím tempem je tu asi velmi exotická událost. Ale zdálo se, že spíše potěšující:). Mě každopádně můj výlet potěšil velice, i když vám jistě nemusím vysvětlovat, co mě bolí...;)

Na kole, na kole, na kole

2010-05-22T22:38:00.002+01:00

Konečně!
Nejdřív bylo moc zima a pršelo. Pak jsem odjela na měsíc do Česka. Pak jsem čekala a doufala, že Pedro najde klíč a posune mi sedlo, jak slíbil. Pak jsem našla klíč sama a zjistila, že matku sice povolím, ale sedlo neposunu, protože je asi trochu zarezlý a nemám na to prostě dost síly. Pak jsem slovně šikanovala Pedra, až nakonec nevydržel a sedlo jsme společnými silami posunuli (trvalo to asi 5 minut včetně rozsvěcení zhasínajícího světla na chodbě). Pak jsem nevěděla, kde je nejbližší pumpa. Jako správně portugalizované Češce mi nějakou dobu trvalo, než jsem se na to spolubydlů zeptala.
Ale DNES jsem hrdinně pumpu našla, pneumatiky mého žluťáska zdárně nafoukla (podotýkám, že toto udělátko na nafukování kol aut jsem používala poprvé v životě a byla předem řádně strašena, ať to nepřeženu, že aby mi nepraskly pnojmatiky) a už mám za sebou další cyklovyjížďku Cais do Sodré - Belém a zpět, ovšem tentokrát už bez kolen až někde pod bradou. :) Je to nádhernej pocit přijet domů na kole! (teda od stanice metra, ale pšššššššššššt!)
Zítra se pokusím dobýt pláž!

Slunečné vstávání

2010-05-20T09:19:00.002+01:00

Pomluvy

2010-05-19T19:20:00.003+01:00

Řada z vás ode mne slyšela různé kritiky na adresu Portugalců, a tak bych jim teď chtěla alespoň trochu napravit čistě subjektivní obrázek, který jim vytvářím u českého publika.
Rozbila se nám máquina de lavar roupa. Poznalo se to tak, že i nadále simulovala praní, ale nepoužívala k tomu vůbec žádnou vodu! (Zřejmě nějaké ekologické hnutí její kovové mysli.) Týden (nebo ještě dýl?) se nedělo nic, ale pak kluci domluvili opraváře, a že prý přijde dnes v 17h. Jeho očekáváním jsem byla pověřena já. Byla jsem velký skeptik, ptala jsem se jestli skutečně ve středu a kterou že středu konkrétně...Ale on skutečně přišel, asi v 17:06 a navíc máquinu SKUTEČNĚ opravil! Ano, prosím, testovací várka už se třepotá na šňůře.:)

A pak kdo je tady barevnej

2010-05-17T21:30:00.002+01:00

Tohle mě dneska vážně potěšilo, tak vám to sem taky dám:).

Povídá černoch bělochovi:
černý se my už narodíme, černý jsme - ať je nám zima nebo horko, černý jsme - i když je nám špatně a černý i umřeme.
Kdežto vy se narodíte růžový, když je vám zima jste fialový, když je vám blbě jste zelený,když jste nemocný, jste žlutý, když nemůžete dejchat, jste modrý,když se vztekáte zrudnete
a teprve až mrtví máte barvu bílou.

Tak kdo je tu, kurva, barevnej !!! ??? !!!

Sobotní Cabo da Roca

2010-05-16T15:53:00.003+01:00

To byl moc pěkný den. Vešla se do něj botanická túrka kamenitým kopečkovatým tereném s mezipřistáním na pláži, diskuze o outdoorovém snobismu, beruškových larvách a jiných zajímavostech, italská zmrzlina v Cascais, kávička na nádraží od pána, co zřejmě tráví většinu pracovní doby v lednicia rozdává cukry s obrázkama narozeninových dortů (to bude něco pro tatínka, viď, Jani?), kebab na Rossiu a dvě morangosky v Bairro Alto (o vilných pohledech místního možná dealera nemluvě).

No a Bájná je zase fuč a teď už bude jen scuola, zřejmě.

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/CaboDaRoca#

Carpideira nas ruas de Lx

2010-05-13T11:20:00.002+01:00

"Jsem plačka, moje práce je plakat na pohřbech.
Lidé v průběhu dne ztrácí tekutiny, a což teprve já...."

to je překlad jen začátku reklamy na vodu Aquarius, ale myslím, že to úplně stačí, protože je v tom obsažená základní myšlenka. Tahle paní na mě teď kouká z plakátů všude po Lisboa a přijde mi to tak blbý až je to fakt vtipný. Tak snad i vám.:)

http://www.youtube.com/watch?v=8hF4BSbdVPw

Viva Papa!

2010-05-12T10:44:00.005+01:00

Včera navštívil Lisabon papež. Dnes ho odvlekli do Porta a zítra bude konat zázraky ve Fátimě. Mě se to dotklo spíš tím, že jsem všude viděla vlaječky, který zřejmě dostávali pravověrní katolíci na náměstí Marques de Pombal, a taky jsem v metru potkala skupinku dětí ze základky vybavnou příslušnými vlaječkami, která při výstupu na řečeném Pombalovi začala jak na povel pokřikovat "Viva Papa".

Ale úplně nejlepší je, že na zdi u metra Cidade Universitária se včera objevil v několika exemplářích tenhle obrázek. Jsem si jistá, že den před tím tam ještě nebyl! :)

http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/VivaPapaAleBotanickaJeLepsi#

Dicionário português

2010-05-10T11:36:00.003+01:00

ENSIMESMADO, adj. = zamyšlený, zadumaný

Když si člověk přečte tento český slovníkový ekvivalent, nijak ho to neosloví, řekne si, tak jo a možná si to zapamatuje. Ale když se na to slovo podíváte pořádně, zjistíte, že se v něm schovává celé slovní spojení em si mesmo, což znamená sám v sobě. Opravdu mě mrzí, že z toho čeština neumí udělat přídavné jméno.

Zajímavá předvolební iniciativa

2010-05-06T20:00:00.005+01:00

http://www.vymentepolitiky.cz/

Ja už mám vyřízený volební průkaz, a vy?

Rouhačská

2010-05-02T22:46:00.004+01:00

Chtěla jsem napsat spoustu ošklivých věcí o kupčení s vírou ve Fatimě, ale asi to radši neudělám. Bude vám muset stačit pár mázlých fotek s komentáři. ;)
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/Fatima#

1° Maio

2010-05-01T22:36:00.002+01:00

První májový den a svátek práce byl jak se sluší a patří. Bylo pěkně, kvetly kytičky, nepracovalo se a demonstrovalo se. Ani jsem netušila, jak moc mě nakonec demoška zaujme. Musím říct, že protestní průvod byl skutečně fascinující, a to z různých důvodů.
Za prvé zvukově - pochodovali v něm totiž bubeníci s velkými bubny a opravdu jim to šlapalo, dunělo mi to až někde v žaludku. Taky se samozřejmě pískalo na píšťalky a křičely hesla. Nejvíc se mi líbil výkřik, který by škodolibý našinec interpretoval jako "Uhněte!" případně "Umřete!", i když ve skutečnosti to bylo "U-ŽE-TE" (tedy UGT, což je zkratka pro Generální unii pracujících, nebo jak to nazvat).
A pak taky personálním složením. To, že pochodovali odboráři a bubeníci a jistili to policajti, by mě až tak nezaujalo. Ale dvě červené skoro třímetrové figuriny (viz foto) a dav lidi v tradičních krojích to už jo. Člověk by myslel, že je to spíš nějaký alegorický procesí. Korunu tomu nasadila cikánka, která se pohybovala mezi demonstranty a snažila se jim za pochodu prodat náplasti.
Atmošku jsem se pokusila zachytit na fotkách zde:
http://picasaweb.google.cz/julika.pinguin/1Maio#

Nová mapa Evropy

2010-04-30T19:45:00.001+01:00

Doufám, že si nebudete myslet, že už mi tu zformátovali mozek, když mi přijde tohle fakt vtipný.:)

http://www.economist.com/world/europe/displayStory.cfm?story_id=16003661

Kdo nemá doma mlíko...

2010-04-28T18:27:00.002+01:00

...dopadne jako já dneska.

Samozřejmě nutným předpokladem jsou spolubydlící, který čas od času okrádáte o trochu toho mlíka do kafe. To jsem dnes chtěla učinit já. Poučena z dřvějších loupeživých akcí jsem obezřetně očichávala několik načatých krabic. První jsem vyloučila rovnou, zápach byl skutečně nemléčný (což se nakonec ukázalo jako unáhlené, protože při bližším alfabetickém prozkoumání krabice vyšlo najevo, že to nažloutlé, co už jsem část vylila do záchodu, není totálně zkažený mlíko, ale bílý víno, ...pois). Druhou jsem hned nevyloučila, ale proč jsem si pak musela vypláchnout pusu, vám asi nemusím vysvětlovat. Že jsem se nechala stejně napálit i s další krabicí, bych snad na sebe ani neměla prásknout. Zbývaly malé krabičky, tedy smetana. První jsem očichala a dál už se nic neodvážila. Druhou jsem šťastně použila.
Není nad to, když po takové empirické analýze hodné laboratoře NASA popíjíte na verandě kávu se žmolky smetany na vaření. :)

Estou de castigo

2010-04-27T16:20:00.002+01:00

Fogo! Outra vez!

V knihovně mě dali do klatby za nevčasné vrácení knih. Nepomohla ani výmluva, že jsem byla v zahraničí. Vůbec se se mnou nebavili. Mám to do 16.května. Do tý doby budu muset teda poctivě číst noviny, brekeke.

Už su zase tady

2010-04-25T20:34:00.002+01:00

Jsem tu jen pár hodin, ale už se zas nořím do svého místního života.
Už jsem stačila potkat paní domácí (spolubydlu zatím žádnýho) a svého oblíbeného rytmického žebráka v metru, zaplatit lítačku a hned ji využít, čichat vůni vypraného prádla u vchodu do metra mojí stanice (ta vůně je tam snad úplně kdykoli), ztratit ponožku na pláži a žal z toho zapít meiou de leite, nechat si sežrat 5 euro automatem na vlakový jízdenky, kterej nebral drobný a záhadně ani kartu, a pak si 3,70 nechat v Lisabonu propatit a překvapit našeho Inda...asi už doufal, že už si k němu nebudu chodit kupovat jednu cibuli nebo jednu papriku.
Zítra to bude horší, zase do škamen, ach jo, vůbec se mi nechce, bych klidně šla ztratit i druhou ponožku. ;)

NEJSILNĚJŠÍM SVALEM ČLOVĚKA JE JAZYK

2010-04-21T09:41:00.003+01:00

"Jsou země, kde lidé hovoří anglicky. Ale nemluví jako my, kteří máme vlastní jazyk ukrytý v příručních zavazadlech, v kosmetických taštičkách, kteří používáme angličtinu pouze na cestách, v cizích zemích a s cizími lidmi. Je těžké si to představit, ale angličtina je jejich skutečným jazykem! Často jediným. Nemají se kam vracet, ani kam se obrátit ve chvílích pochybností.
Jak ztracení se musí cítit ve světě, kde je každé slovo nejhloupější písničky, menu v restauracích, nejnepodstatnější obchodní korespondence, popis tlačítek ve výtahu napsán jejich soukromým jazykem. Když mluví, může jim v každé chvíli kdokoli porozumět a jejich zápisky je asi nutné speciálně zašifrovat. Kdekoli se objeví, všichni k nim mají neomezený přístup, všichni a všechno.
Existují už plány, slyšela jsem, jak je ochránit, možná jim dokonce přidělí jazyk, jeden z těch mrtvých, který už nikdo nepotřebuje, aby měli něco pro sebe, něco svého."

(Olga TOKARCZUKOVÁ – Běguni)

PS: Tahle knížka mě místy hodně oslovuje...maminka si myslí, že je asi tak trochu taky o mě a bych ji neměla číst.:)

Uvědomělá občanka

2010-03-31T11:50:00.002+01:00

To jsem přesně já :), a proto jsem se rozhodla nadělit si k blížícím se volbám volební průkaz, abych si to mohla užít i v Lisboa. Nakráčela jsem dnes na úřad ve svém rodném městě a těšila se na další kartičku nebo tak něco a ono houbeles, akorát další lejstro. ŽÁDOST O VYDÁNÍ VOLIČSKÉHO PRŮKAZU. Výsledkem je, že mi ten průkaz mají vydat na naší embaixadě v Lisboa, kam ho pošlou z HK přes ministerstvo, a ještě mi bylo doporučeno, ať tam jdu spíš až v den voleb, protože dřív by to tam nemuselo být a šla bych tam zbytečně dvakrát.
Tak teď nevím.
Jo a kdyby to tam nebylo ani v den voleb a byla mi tak upřena má občanská práva, tak si prý můžu stěžovat. Viděla bych to tak, že možná na lampárně by moje stížnosti někoho zajímaly. Hajhou.

Pré-Pascoa

2010-03-24T19:45:00.003+01:00

Zahraniční pobyty mě mění. Dělám věci, který jsem předtím nedělala (peču štrudle) nebo třeba i věci, který až tak moc ráda nedělám, ale v zájmu osvěty domorodců se k nim odhodlám. To byl případ dnešního barvení velikonočních vajíček. Doma děláme cibulový, což se mi velmi libí, ale velmi mě to vždycky roztrpčuje, protože se to všecko pod těma punčocháčema muchlá a posouvá a prudí mě to. Nemluvě o stresu z pomyšlení na rozbité syrové vejce. Nicméně tentokrát to alespoň kompenzovalo postupné sbírání šlupek (to normálně obstará maminka) a hlavně získávání kytiček a lístečků. No uznejte, kdo z vás otrhával zajímavé lístečky na zdobení z kmene palmy! ;)

Šmodrchám

2010-03-24T18:25:00.005+01:00

Zdá se, že spousta bloggerů a jiné havěti si letos vymyslela nějaký "projekt 365", tedy nějaký zajímavý způsob každodenního zachycení tohoto roku.
Mě se to zamlouvá, ale jsem duše nepravidelná, takže něco takovýho v mým případě prostě nelze. Ale už z Paříže mám v hlavě "streetartovou" myšlenku "oblékání tyčí" (třeba dopravních značek atp.). No a teď, jsem se k tomu konečně dostala. Vybrala jsem si tyč, kterou budu postupně oblékat, podle toho, kdy kolem ní půjdu a co bude zrovna po ruce. Na fotce je zdokumentován první krok (včerejší), ale po dnešku už má červeného brášku.
(Jinak na ceduli je napsáno "Tento parčík byl vytvořen pro vás jako odpočinkové místo. Važte si toho." Z pozadí je vám jistě jasný, jak moc si toho všici váží. Pojevuje se to třeba pivními lahvemi apod.)

Taky se mi konečně podařilo najít čas na ještě rozsáhlejší šmodrchání (délka cca 1,5m), které bylo prostě neodolatelné a nezbytné, když na to tady prodávaj už rovnou uzpůsobený materiál, navíc za pár šupů. Když mě nebudou chtít jako tlumoka, třeba bych se mohla stát profi-šmodrchalkou. Co myslíte? ;)

Ocean Report (March 2010)

2010-03-21T22:29:00.006+01:00

Lokalita: Costa Caparica

Předchozí hodnocené období: únor 2010
Hodnocené období: březen 2010

Oproti únorovému výzkumu bylo zjištěno:

-teplota vody přibližně stejná
-teplota písku (měřena pomocí bosých chodidel) o něco vyšší
-teplota vzduchu srovnatelná
-počet surfařů a turistů výrazně vyšší
-počet důchodců v busu rovněž výrazně vyšší (tuto skutečnost si nedokážeme nijak vysvětlit)
-počet pejsků dostatečný
-2x meia de leite je lepší než 1x meia de leite
-nedávat pozor na příliv se nevyplácí, nicméně rychlé reflexy ano

PS: V dnešní době může být umělec opravdu každý, i racci (viz obrazová příloha).

Kdo je tady tlumočníkem?

2010-03-20T01:50:00.002+01:00

Nedávno jsem komusi tvrdila, že už šišlám celkem obstojně. V pátek večer dostala má lusofonní ješitnost těžkou ránu. Po náročném dni ve škole jsme šly s mojí assistante pédagogique na véču. Našly jsme skvělý podnik s nádherným výhledem na Tejo a chutnou kuchyní. Zkušenější kolegyně odvážně otestovala i víno, a když zjistila, že první sklenka je bezpečná, rozhodly jsme se, že následující rundu si dáme obě. Požádala jsem teda obsluhu, aby nám donesla skleničku pro obě. Přinesla jednu. Po odpolední zkušenosti s přinesením jednoho kafe a po menší odmlce i druhého jsme se rozhodly počkat. Nestalo se nic (zřejmě jsme se měly o tu jednu sklenku vína poprat a nebo podělit, nehodící se škrtněte), a tak jsem se pokusila situaci napravit a požádala jsem obsluhu ještě o jednu skleničku ("Haha, jestli přinese tu druhou prázdnou, tak už dnes nic neobjednávám a vracím se do základního kurzu portugalštiny pro cizince", )....a taky ji dostala, ...skutečně prázdnou. Nějakou dobu jsme se vzpamatovávaly ze záchvatu smíchu, a když se mé lingvistické ego vzpamatovalo, vydala jsem se opět do boje, a tentokrát už úspěšně vysvětlila obsluze, že míníme popíjet obě dvě. Následovaly velké omluvy, pokrytecké ujištění, že to nebylo mojí portugalštinou a rychlé naservírovaní druhé skleničky, tentokrát již plné. Cheers!

Co dela velbloud v zime

2010-03-19T15:22:00.001+01:00

Normalni prumerny mongolsky velbloud se v zime brodi snehem a ozdibuje brizy. Tyhle obrazky me teda vazne nadchly.

http://hrdouskova.blog.idnes.cz/c/121876/Co-dela-velbloud-v-zime.html

Žebravá zvířátka

2010-03-18T19:38:00.002+01:00

Teď už je tu krásné jaro (doufám, že to nezakřiknu a nevrátí se odporné mokré počasí), takže se dá snídat, obědvat, svačit, kafíčkovat...venku.
Dnes jsme s mojí assistance pedagogique obědvaly na zahrádce školního menzobufetu a přišel nás pozdravit pejsek. Jeho pozdravování nebylo nezištné, jak je vám jistě jasné (nicméně můj canis-absťák už je značně intenzivní, takže jsem ho stejně ráda viděla).
Ale ještě lepší bylo, když o moji svačinovou topinku, kterou jsem si dávala na zahradě městké knihovny (když už mi nechtějí dát knihy, tak aspoň topinku, že), přišel somrovat páv!
Jaro dělá divy!:)

Království za pokutu

2010-03-16T18:57:00.003+01:00

Dnes jsem se vydala do své oblíbené městské knihovny.Jako již tradičně vrátit nepřečtené knihy (Holt kniha se slibným názvem Tučňák v garáži mi prostě není souzená.). Ale jedna věc byla netradiční. Šla jsem tam pod vlivem upomínky, která mi včera přistála v mailu. Naivně jsem si nejdřív vybrala další duševní potravu, poctivě si ji zasloužila tak 20 minutovým čekáním, a vydala se zaplatit své prodlení. Ovšem ouha! Paní se na mne přísně podívala a sdělila mi, že se budu muset naučit dodržovat výpůjční řád. ...Jo, to víte že jo, já už budu hodná, tak kolik mám zaplatit?...Platit nebudete nic, ale teď si týden nebudete moci nic půjčit....Cože? Takže tohle tady musím nechat?...Ano, přesně tak, ale vždyť to není tak dlouho (ukazuje mi v kalendáři datum den před mým odletem). ....Hm, tak to teda muito obrigada.

PS: Kdybyste chtěli vidět fotkyz nedělního velkovýletu na konec světa (Lisboa-Sintra-Cabo da Roca-Cascais-Lisboa), tak jsou tady: http://picasaweb.google.com/julika.pinguin/Velkovylet#

Možná si udělám i maturu

2010-03-05T17:47:00.001+01:00

No, tak todle je vážně mazec. Škoda, že mi není tak 13,...

http://www.youtube.com/watch?v=h9ETTKAd5Hk&feature=related

Přiletěla Vlaštovka

2010-03-04T22:28:00.005+01:00

Jedna vlaštovka jaro nedělá, jak mi vysvětlila maminka a jiné znalé osoby. Ale když je ta vlaštovka s velkým V, tak možná ještě pořád jaro nedělá, ale zato vozí knihy v češtině a pohanku, udržuje disciplinu ve zpovykaném týmu a vozí s sebou svou drahou polovičku, která poradí s fotkama, ráno uvaří čaj (taky myje nádobí, ale na zahraniční stáž to v tomto oboru nevidí) a společně umí dělat prima čínu se zázvorem a příjemnou návštěvu. A poslední den návštěvy došlo i na to jaro, no kdo by to nebral? Já jo.

PS: Velmi doufám, že jarní V. brzy přejde ten ošklivánský kašel, co jsme jí tu způsobili portugalským deštěm a vlezlem.

PPS: Ale pozor na straku!

Paraplíčko - epizoda II Zmrtvýchvstání

2010-03-03T13:41:00.003+01:00

Můj poslední deštníkový výplod byl zřejmě mírně anti-deštníkový a zvláště následující komentáře na adresu blankytného zázraku „uvidíme, kolik dní vydrží“ nebyly příliš politicky korektní, a jako takové byly zřejmě po zásluze potrestány. V sobotu (tuším, že při jubilejním třetím použití) se mi totiž na Oriente můj úlovek obrátil ve větru a nebudu to protahovat, prostě to psychicky nevydržel a byl pietně uložen v nejbližším odpadkovém koši, stejně jako celá řada jeho soukmenovců podél promenády, po které jsme šli.
Zbytek soboty jsem teda mokla a v neděli jsme vyrazili pěšky do Beléma, podél řeky, protože se udělalo relativně pěkně. Samozřejmě jsme tam nedošli rovnou, protože to opět začínalo vypadat, že budou padat ošklivé věci, a taky že jo, ale stačili jsme se strategicky ukrýt do Muzea elektřiny, který jsem vždycky jen míjela. A tam na mě čekal, byl to on, mého srdce šampion, celý v černém, elegantně opřený o židli, trpělivě vyčkal, až si vypijeme kafe...a pak se nechal odnést s námi!